KOMENTÁŘ: Populace okouna se dramaticky ztenčuje. A nic se neděje

Velcí okouni mizí z našich vod jako pára nad hrncem. Za demolici počtu pruhovaných dravců můžeme zejména my, rybáři, poněvadž nejsme schopni prosadit některá opatření, která by možná napomohla k zvýšení jejich počtu.

Fotogalerie3

Mnozí rybáři slovují okouní populaci i v jarních měsících, kdy se ryby třou. | foto: Viktor Krus

Osobně moc nechápu přístup české rybářské veřejnosti k tomuto dravci. Je na něj nahlíženo skrz prsty jako na něco podřadného a škodlivého. Ptám se proč. Okoun se chová stejně jako všichni ostatní dravci žijící v našich vodách.

Ale abych byl přesný, mluvím o ochraně okouna na mimopstruhových lokalitách, na pstruhových revírech je i s ostatními rybími predátory velkou hrozbou pro "potočáky" a lipany, jejichž stavy jsou také žalostné.

Ubývá. Zmizí úplně?

Statistiky úlovků Českého rybářského svazu z mimopstruhových vod jsou skutečně alarmující. Od roku 1990 do roku 2003 bylo na našich revírech uloveno vždy více jak 100 tisíc kusů okounů. Od sezony 2004 už nikdy nebyla tato hranice pokořena. Bohužel ani poslední období nenasvědčuje tomu, že by mohlo být lépe. Je to přesně naopak. Počet ulovených okounů se poslední čtyři roky pohybuje pod hranicí 50 tisíc kusů. Takový brutální propad je skutečně k zamyšlení.

Okoun je bezhlavě likvidován na všech frontách. Není pro něj úniku. Nemá výsadu půlroční "pauzy" v podobě hájení dravců, ba co víc, základ "pruhované populace" v podobě okouní drobotiny není chráněn ani nejmenší lovnou mírou. Přičemž právě toto by mohlo pomoci.

Hájení

Problematika úbytku okounů může tkvít i v jarních lovech. Rybáři mnohdy odnášejí od břehů vod pruhované samice plné jiker. V případě zabití takovéto ryby přerušíme možnost zrodu nového života.

A jelikož okoun se tře na jaře, půlroční hájení (od ledna do poloviny června) by určitě napomohlo k ochraně okouních jikernaček. Zatím se tomu tak neděje, i když částečné náznaky jsou k vidění. Okoun je totiž na některých revírech skutečně hájen.

Lovná míra

Bylo by velice rozumné chránit "populační základ" pruhovaného společenství nejmenší lovnou mírou. Co se stane, když budeme likvidovat nejmladší populaci ryb?

Smrskne se počet rozmnožování schopné generace okounů, jelikož nebude doplňována dostatečným zastoupením mladších jedinců. Navíc tento dravec roste poměrně pomalu, třiceticentimetrový okoun může být starý i deset let (záleží na různých podmínkách).

Otázka je, na jaké hodnotě by měla být stanovena? Osobně bych se nebál případné nejmenší lovné míry 30 centimetrů. Měli bychom tak jistotu, že dostatečně chráníme reprodukce schopné jedince.

Omezený počet

Pochopitelně i tato možnost je způsobem, jak částečně zbrzdit ubývání zbývajících kusů žijících v našich vodách. Někteří dravci jsou tímto limitem chráněni a zdá se, že to funguje. U žádného z těchto daných druhů ryb nedochází k tak extrémnímu množstevnímu skluzu.

Například na Ostravsku si rybář může odnést štiku nebo candáta (nebo kombinaci těchto druhů) v počtu maximálně 10 ryb měsíčně a maximálně 40 kusů ročně.

Nemá kde

Okoun je schopný se reprodukovat sám ve velkém počtu, ovšem není mu to umožněno. Upouštění vodní hladiny z přehrad v jarních měsících likviduje každoročně četná okouní hnízdiště, poněvadž bez vody jikry schnou. Ubývá i oblastí, kde se mohou třít. Někteří rybáři poškozují vodní a příbřežní vegetace, které slouží jako okouní porodnice.

Moc bych si přál, aby rybáři na okouna nahlíželi jako na krásnou a zajímavou rybu, bez níž by byly naše vody ochuzeny. Pevně věřím, že se toho dočkám.

Co si myslíte o hájení okouna? Podělte se s ostatními v diskusi.