Orangutany naháněli smetáky a lákali na banány
Kawi je nejmladší z rodiny orangutanů sumaterských
Před pár týdny, ve čtvrtek 19. května, byla v pražské zoo velká sláva. Ředitel Miroslav Bobek sezval novináře, aby se podívali na příjezd čtyř želv obrovských.
Když první vstupovala „do nového“, objevil se na druhé straně místnosti náměstek Jaroslav Šimek. „Když mě kolegyně upozornila, že na mne mává, popošel jsem k němu. Beze slova mě vyvedl za dveře. Děje se něco vážného,“ pochopil ředitel.
„Máme venku orangutana,“ špitl jen náměstek. Ředitel ho nechal odejít a pak se „po anglicku“ vytratil za ním. Spěchal nahoru do kopce k pavilonu orangutanů. Najednou mu pípla zpráva.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
„Venku není jenom jeden. Možná dva – a možná všichni,“ stálo v ní. Ředitel Bobek se zachmuřil.
„Jsou vysoce inteligentní, nesmírně zruční a mají v pažích i v prstech neuvěřitelnou sílu. Že by nám jich uteklo víc najednou, znělo opravdu děsivě,“ přemítal. Venku byli všichni čtyři – samec Pagy, Mawar s mladým Kawim i samička Diri.
Poslední záblesk naděje, že se zvířata zdržují jen kousek od otvoru, kterým utekla, zhasil veterinář Roman Vodička. „Před chvílí pobíhali na chodníku u pavilonu, přehradil jsem jim cestu jízdním kolem,“ líčil situaci.
Zaměstnanci vybavení smetáky – tím univerzálním nástrojem zoologických zahrad pro všechny případy – rychle obsazovali všechna místa, kudy by opice mohly utéct dál do zahrady. Vmžiku se poradili, jak postupovat.
„Chovatel Pavel Vodehnal začal na banány lákat orangutany zpět do výběhu. Současně jsme chystali zahradnickou hadici,“ popsal strategické rozmístění sil „generál“ Bobek.
Banány zabraly. Čtveřice se postupně, poslední dva s pomocí vody, vrátila do svého.
A jak se orangutanům podařilo uprchnout? „Před osmnácti lety kdosi jeden krátký úsek na styku dvou nerezových sítí pouze svázal dráty, namísto toho, aby použil spojky, které mají pevnost svaru. Vytvořit si v tomto místě otvor byla pro orangutany hračka,“ vysvětlil Bobek.
Bílý tygr vyrazil za pomstou
Tygr Paris, který zaútočil na ošetřovatele.
Symbolem liberecké zoo jsou vzácní bílí tygři, již byli do své současné podoby uměle vyšlechtěni v Indii. Smečce zpod Ještědu dlouhá léta vévodil samec Paris, jehož útěk před deseti roky zůstává pro zoo mementem dodnes.
Co se tehdy jednoho listopadového rána roku 2012 stalo? Ošetřovatelka vpustila do jedné části tygřího kotce praktikanta a kolegyni, kteří tam měli uklidit. Jenže dvířka do části kotce s tygrem žena zapomněla zavřít.
Paris jimi proběhl a skočil na mladíka. Zuby a drápy mu zaťal do hlavy, zátylku i zad, v jednu chvíli držel chlapce v tlamě. Poraněna byla i žena.
Ošetřovatelka si okamžitě uvědomila svou chybu a začala tlouct do mříží a pak také do tygra, a to kýblem i holýma rukama. Tím možná zachránila mladíkovi život, byť sama také nevyvázla bez poranění.
„Duchapřítomně přítomně zavolala záchranáře a za cenu vlastního ohrožení odvedla pozornost šelmy od dvou zraněných kolegů,“ řekl tehdy ředitel zoo David Nejedlo. Paris poté utekl do volné expozice a začal tam útočit na lvy, byť jen přes sklo. Zaujali jej i tučňáci v protějším bazénku, ale když dostal ránu od elektrického ohradníku, vrátil se ke lvům.
Možná se jim chtěl pomstít za tři roky starý incident, kdy utekli lvi Sultán a Elsa. Sami si otevřeli bezpečnostní dvířka a vběhli do venkovní expozice, kde zabili bílou tygřici.
Svobodu si Paris užíval sotva hodinu, kdy se k němu konečně dostal veterinář a trojitou dávkou ho uspal. Ve svém pavilonu poté žil až do roku 2020, kdy zemřel na stáří.
Klokaní průzkumník z Ostravska
Uprchlý klokánek chvíli poté, co ho hasiči chytili. (15. června 2018)
Klokani mají českou přírodu asi hodně rádi. Nasvědčuje tomu aspoň fakt, že z různých soukromých chovů vyrážejí na výlet bez vědomí majitele poměrně často.
Jedním z chronických útěkářů je Hopík – samec klokana rudokrkého, který bydlí ve Vratimově u Ostravy. Poprvé zmizel v červnu 2018. Z FrýdkuMístku kvůli němu vyjeli hasiči, kteří se pokoušeli se dvěma policisty zvíře lapit, to se jim ale podařilo, až když dorazily posily v podobě dalších jednotek hasičů. Brzy přijela i majitelka, která se omlouvala, že špatně zavřela branku do ohrady.
„Neměla žádnou ohrádku či klec. Hasiči proto opatrně zabalili Hopíka do sítě, svázali mu nohy a jeden z hasičů ho v autě majitelky převezl na klíně až do ztraceného domova,“ popsal zásah mluvčí moravskoslezských hasičů Petr Kůdela.
Jenže Hopík utekl znovu, tentokrát v červenci, kdy zamířil do místních lesů. A zase ho naháněly okolní hasičské sbory. „Mají dobu páření, tak se občas vydá na cesty,“ vysvětlila důvody klokanova útěku jeho majitelka Eliška Jánošová.
Olomoučtí makakové zdrhli z „polepšovny“
Z průchozího výběhu makaků v olomoucké zoo krátce po otevření uprchlo několik mláďat (na snímku při překonávání plotu). Zoo přitom výběh otevřela po velké rekonstrukci zaměřené na zlepšení zabezpečení.
Legendární útěk se podařil dvěma makakům červenolícím v olomoucké zoo. Jmenovali se Šimpy a Tatin a oba prchli 22. června 2010 z odděleného výběhu sloužícího pro neukázněné opice, z takzvané polepšovny.
Umožnil jim to vypnutý elektrický ohradník z důvodu ořezu větví. Odrzlé opice začaly krást, v zahradách braly kedlubny, fazole či jablka a nechávaly se i krmit z ruky. Když ale pojaly podezření, že ten či onen člověk „kolaboruje“ s ošetřovateli ze zoo, vzaly nohy na ramena.
Naposledy se společně ukázaly v Pohořanech asi sedm kilometrů od zoo, pak se rozdělily. Šimpy pak putoval přes Svitavsko a Moravskou Třebovou na Vysočinu, dopadli ho u Licibořic na Chrudimsku, od Olomouce vzdálených 112km.
Byl podvečer 24. února 2011 a makak se nechal od „vůdce tamní tlupy“, tedy od starosty, krmit z ruky. Když přijeli hasiči, policie i veterinář, utekl na strom. Čtyřhodinové vyjednávání bylo ukončeno uspávací šipkou a zvíře se vrátilo do Olomouce. „Po odchytu se na ošetřovatele mračí, potravu ale neodmítá,“ stálo v hlášení s tím, že během pobytu v přírodě zesílil a zkrásněla mu srst.
Tatin utekl do hvozdů vojenského prostoru Libavá, kde byl spatřen ještě v srpnu 2011. Od roku 2012 ale není známo, zda je naživu.
Zajímavý útěk makaků se váže i k pražské zoo, kde byl pavilon opic otevřen v roce 1949. Skupina tehdy zamířila směrem do čtvrti Troja. Ošetřovatelé je ale brzy našli, protože opice obsadily tamní kapli a zvonily na zvony.
„Český“ opičák Pagy se při útěku málem utopil
Ve čtvrtek 23. července orangutaní samec Pagy v Bratislavě oslavil své 14. narozeniny, v pátek ráno už byl na cestě do svého staronového domova v Zoo Praha.
Na závěr jeden příběh od slovenských sousedů, ovšem s českou stopou. Jedním z tamních nejslavnějších útěkářů je orangutan Pagy, již zmíněný vůdce nedávného úprku v Praze.
Narodil se v červnu 2001 v Hodoníně, kde pobývali jeho rodiče, když se pavilon v Praze rekonstruoval. Opičí rodina se sice vrátila do Prahy, ale v roce 2010 bylo rozhodnuto, že Pagy i s bratrem Filipem kvůli dospívání půjdou do Bratislavy.
Tam žili asi dva roky, když se pokusili o útěk. Podařilo se jim rozplést venkovní síť nad výběhem a vyskočit ven, kde se pak hrdě procházeli mezi návštěvníky.
Zatímco Filip se nechal ošetřovatelem chytit za ruku a pokojně dovést zpátky do pavilonu, nahnat Pagyho trvalo trochu déle. A ještě jeden únik Pagyho proslavil.
Stalo se tak těsně před odchodem do Bratislavy, kdy pobýval v zoo v pražské Troji. Tady se pomocí lana a větve palmy přehoupl přes vodní příkop, který je v pavilonu opic.
Když chtěl stejnou cestou zpět do výběhu, zlomila se koruna palmy a opičák spadl přímo do dvoumetrové hloubky. Protože neuměl plavat, chvíli jen máchal rukama a šel ke dnu.
Do vody pro něj skočila ošetřovatelka Denisa Ryšková, která vše viděla a s pomocí kolegy Pagyho z vody vytáhli a položili do stabilizované polohy. Chovatelka pak několika ranami do zad opičáka donutila vykašlat vodu z plic, Pagy se nadechl, postavil a utekl za bratrem Filipem.
