Zákeřná kudlanka kořist nezabíjí, žere ji zaživa

Podívejte se, kde berou tvůrci sci-fi filmů inspiraci. Záhadná stvoření z vesmíru se nápadně podobají kudlankám, které se dají celkem lehce chovat.

Kudlanek (Mantis) je zatím známo asi 2 300 druhů, do terária se hodí asi jen 30 z nich. Patří mezi hmyz s proměnou nedokonalou. To znamená, že stádiem jejich vývoje není kukla. Larvám se v jejich případě říká nymfy a hned po vylíhnutí se podobají dospělým jedincům. "Kudlanky žijí od vylíhnutí asi tak rok. První půlrok rostou, než dospějí. Období dospělosti trvá u samičky asi půl roku, u samce většinou tři měsíce, pokud mu to samice neukrátí," říká chovatel kudlanek Václav Skoupý. Samičky totiž často samečka během páření považují za kořist a jednoduše ho spořádají. Stačí ale, aby byla kudlanka dobře nakrmená, a samečkovi se podaří občas před samičkou uletět, tedy přežít.

Vzhled

Kudlanky dosahují velikosti od 1,5 do 25 cm. Jsou to mistři maskování, využívají jej hlavně při lovu. "Jsou kudlanky, které napodobují zelený list, větvičku nebo třeba květ orchideje," popisuje Václav Skoupý, který jich doma chová přes 600.

Rozmnožování a vývoj

Tzv. manželský kanibalismus kudlanky nechvalně proslavil. Mohlo by se zdát, že zabitím samečka kopulace končí. Není tomu tak! Jeho tělo pokračuje vytrvale dál i bez hlavy.

. Kudlanka nábožná

Tato nejznámější kudlanka dostala jméno podle typické polohy předních končetin. Kudlanky, které číhají na kořist, totiž vypadají, že se modlí.

Oplozená samička přibližně po měsíci vytvoří pěnovitý kokon, tzv. ootéku. V ní jsou uložena vajíčka, bývá jich až několik set. Asi za další měsíc se začínají líhnout malé kudlanky. Z ootéky se spouštějí zavěšené na vláknech a hned shazují kůži. Tak vstupují do prvního instaru, tedy období mezi dvěma svlékáními. Počet instarů, kterými kudlanka ve svém vývoji prochází, se liší podle druhu a pohlaví. Většinou jich bývá mezi sedmi a deseti.

Lov kořisti

Kudlanky jsou mistři maskování. Nehybně číhají na kořist, kterou bleskurychle stisknou předními lapavými končetinami. Oběť doslova sežerou zaživa. K tomu kudlance dobře slouží silné čelisti. Většinou se živí hmyzem. "Její kořistí je všemožný hmyz, který je menší nebo stejný jako ona, někdy dokáže chytit i větší - různé červy, cvrčky, šváby. Loví i mouchy a v přírodě motýly," vyjmenovává Václav Skoupý.

Kudlanky doma

Kudlanky patří k méně náročným domácím mazlíčkům. Každého jedince byste měli chovat odděleně, protože se navzájem požírají. Na prostor nejsou ale příliš náročné - stačí jim obyčejná pětilitrová sklenice nebo menší terárium. Vrchní část zabezpečte, aby se kudlanka nepotulovala po bytě. Můžete použít třeba starou punčochu nebo záclonu. Dovnitř je vhodné dát větvičku, která pomáhá mladým kudlankám při svlékání, a na dno podklad (hlínu, rašelinu, písek).

Kudlanky nemají velké nároky na světlo a na tmavších místech nepotřebují jeho další zdroj. Pokojovou teplotu dobře snášejí i tropické druhy. Terárium musíte rosit, tím totiž kudlanky získávají tekutiny. Většinou stačí jednou za 2-3 dny, častěji se rosí u vlhkomilných druhů a při vyšších teplotách.

Malé kudlanky se krmí obden, vhodnou potravou jsou octomilky. Dospělým jedincům chutnají mouční červi, cvrčci, švábi - to všechno pořídíte v obchodech pro akvaristy. Mouchu nebo kobylku kudlanka také hravě zvládne. Krmit stačí jednou za 4 dny.

Pro nezkušené chovatele se hodí africké kudlanky rodu Sphodromantis. Nejsou příliš náročné a daří se je množit i začátečníkům.