„Pověra to úplně není, ale neplatí to na sto procent,“ říká mluvčí Českomoravské kynologické unie Vladimíra Tichá o tom, zda jsou si pes a páníček vzhledově podobní.
„Už samotný vznik plemen a jejich využití dává lidem jakýsi směr, jakého psa si vzít. Když budete starší korpulentní dáma, budete hledat menšího pejska, který nebude potřebovat mnoho pohybu. Jako temperamentní mladá dáma si vezmete třeba border kolii. Ono je to trošičku také o povaze toho psa a té povaze je do určité míry přizpůsoben i jeho vzhled,“ vysvětluje Tichá.
Podle ní se dvojice tím, čím déle spolu žije, přizpůsobuje chováním. „Třeba pohybem, protože u staršího pomalého pána si pes navykne na pomalý pohyb. A pak mají lidé pocit, že pes je tomu člověku, nebo člověk psovi podobný, ale oni se sobě jenom přizpůsobují,“ říká mluvčí.
Stačí se prý podívat do historie, třeba na britského politika Winstona Churchilla. „Ten měl anglického buldoka. K němu se snad ani jiné plemeno nehodí,“ míní Vladimíra Tichá.
„A třeba dámy, které se rády šlechtí a rády si upravují vlasy, tak sáhnou po společenském plemeni, u kterého to budou moci dělat také. Naopak sportovní pánové budou víc vyhledávat psa, který je hodně osvalený - třeba amerického staforda nebo rotvajlera. Není to podle mě jen o té podobě, že by si člověk řekl: máme stejný obličej, ale je to hodně o povaze toho psa, která se hodně promítá i do jeho vzhledu,“ dodává Tichá.
Výsledek videokvízu nepotvrdil jednoznačně, že by se pejsci vždy vzhledově podobali svým páníčkům, ale naopak ukázal, že povahově jsou na stejné vlně. Jak už zmínila odbornice, je to dlouhým a těsným soužitím, kdy se oba ze členů rodiny navzájem přizpůsobují společným emocím i tempu.
