Přes rozsáhlý výzkum žije na Zemi velké množství ještě lidmi neobjevených a nepopsaných druhů rostlin i zvířat, zejména drobných živočichů z hmyzí říše. Když se ovšem podaří odhalit dosud neznámého obratlovce, bývá to pro vědeckou obec pozdvižení.
Dva noví hlodavci z Etiopie
Nově objevený druh hlodavce Stenocephalemys zimai.
Právě takový objev před několika dny ohlásili zoologové z Česka, v africké Etiopii objevili dva nové druhy hlodavce. A to v jedinečné lokalitě.
Mezinárodní tým pod vedením Josefa Bryji z Masarykovy univerzity totiž pátral vysoko v Simienských horách na severu země, v jednom z mála míst, kde v Africe pravidelně sněží.
Čeští experti od roku 2010 zkoumají ve východní Africe zdejší biologickou rozmanitost a hledají oblasti vhodné pro zvýšení ochrany přírody.
Český tým expertů pod vedením Josefa Bryji v horských oblastech Etiopie objevil dva nové druhy hlodavců.
Právě během tohoto výzkumu narazili na hlodavce, které považovali za dosud vědou nepopsané. Genetické analýzy jim nedávno daly za pravdu a tato zvířata vzhledem připomínající myši, ale co do velikosti blízká spíše potkanům, byla pojmenována Stenocephalemys zimai a Stenocephalemys sokolovi.
Mimochodem, první z nich na počest kolegy, profesora Jana Zimy, bývalého ředitele Ústavu biologie obratlovců, který loni zemřel, druhý z nich byl pojmenován na počest ruského zoologa Vladimira Sokolova, který jako ředitel Severcovova institutu Ruské akademie věd před více než třiceti lety zahájil intenzivní výzkum etiopské fauny.
„Honza Zima nás při studiu savců naučil používat genetické metody, díky kterým jsme nové druhy poprvé rozpoznali. Navíc nový druh žije na nejvyšších vrcholcích celé Etiopie, kde bude nejen Honzovi blíže, ale zároveň tam je vždycky hrozná zima,“ vysvětluje slovní hříčku Josef Bryja.
Nově popsaní hlodavci žijí na takzvaných afroalpinských loukách ve výšce 3500 m n. m., živí se semeny a dalšími částmi rostlin, někdy také hmyzem. Pro vědce jsou důležité kvůli studiu přizpůsobení se extrémním podmínkám, tedy nízké teplotě či nízké koncentraci kyslíku.
„Ukázalo se, že kolonizace vysokých hor byla umožněna ‚uloupením‘ mitochondriální DNA od příbuzných druhů, které již specifickým podmínkám prostředí přizpůsobeny byly,“ vysvětluje Josef Bryja s tím, že oba nové druhy mohou mít význam i pro člověka.
Hlodavci jsou totiž přenašeči hantavirů, které mohou způsobit krvácivou horečku, na kterou dosud neexistuje vakcína. Hantaviry, méně nebezpečnou formu Tula, přenášejí i hlodavci v Česku.
Způsobují hantavirózu, nemoc podobnou nachlazení, kterou loni v ČR onemocnělo 16 lidí. Nositelem viru je až deset procent hrabošů.
Kožojed z Moravy
Detailní snímek jednoho z exemplářů nově objeveného druhu kožojeda moravského (Paranovelsis moravicus)
Nejen daleké tundry africké, ale i lužní lesy Moravy mohou skrývat velká překvapení. Tím byl pro vědce z Biologického centra AV ČR, České zemědělské univerzity v Praze a Ostravské univerzity nález zcela nového druhu brouka (o objevu jsme psali zde).
Měří pouhý půl centimetr a dostal jméno kožojed moravský. První exemplář hnědo-černého brouka se podařilo chytit do několika z 360 pastí už v roce 2012 a zjistilo se, že se mu daří na starých dubech.
„Je to mimořádný nález. Střední Evropa je dobře prozkoumaná a vědě neznámé druhy brouků tu objevujeme jen vzácně,“ říká Petr Šípek z České společnosti entomologické s tím, že se ukazuje, jak jsou jihomoravské luhy cenné a unikátní.
Trpasličí krokodýl z Konga
Václav Gvoždík s trpasličími krokodýly. Jde o samostatný druh, nebo ne? To ukáže další výzkum.
Zapeklitý případ řeší už několik let herpetolog Václav Gvoždík, který se v močálech afrického Konga snaží objasnit původ trpasličího krokodýla. Zvíře už před sto lety popsali vědci z newyorského muzea, jenže jiní vědci tehdy prohlásili, že je to nesmysl, že zvíře je už dříve Američany popisovaný krokodýl čelnatý.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Na vědecký spor se postupně na téměř sto let zapomnělo, až v roce 2009 američtí experti na nedořešenou hádanku znovu upozornili ve vědeckém magazínu.
Příběh zaujal i Václava Gvoždíka, vypravil se do Afriky a náhoda tomu v roce 2012 chtěla, že to byl právě on, komu při nočním průzkumu ve světle baterky zasvítily v blízké tůni červené oči krokodýla.
Jak posléze zjistil, šlo právě o trpasličí druh, o kterém četl v magazínu a teď se snaží dokázat či vyvrátit, zda byl již popsaný či nikoliv. Domorodci, u kterých český vědec při výzkumech přebývá, říkají zvířeti Ngok.
Vědeckému bádání ale příliš nerozumějí a vysvětlení, že jede z daleké země až k nim zkoumat plazy, je prý rozesmívá.
Pouť za podzemním rakem
Rak nažloutlý má znaky typické pro zvířata žijící v jeskynních systémech - ztrátu pigmentace, zakrnělé oči nebo ústní otvor adaptovaný na zdejší potravu.
V roce 2018 uveřejnili vědci z České zemědělské univerzity a Jihočeské univerzity zprávu o objevu nového druhu raka. Zvíře, nalezené uprostřed jeskynních systémů v podzemní řece na Nové Guineji a dorůstající velikosti 15 až 20 cm, pojmenovali rak nažloutlý.
Do té doby byli jeskynní raci známí pouze ze Severní Ameriky. Vědci je chtěli prozkoumat v Česku, ale převoz takto vzácného druhu byl prý tak administrativně složitý, že se museli do země vypravit.
Domnívali se, že vyrazí na průzkum přímo do jeskyně, nakonec ale museli projít ponornou řekou několik kilometrů.
Daphnia z Kokořínska
Perloočka (Daphnia hrbaceki), nový druh, který objevil Petr Juračka s kolegy na Kokořínsku zhruba před čtyřmi lety, Snímek pochází z elektronového mikroskopu, byl dodatečně kolorován.
Je to jen pár let, kdy čeští vědci odhalili nedaleko Prahy nový druh perloočky, vodního bezobratlého živočicha, který se živí řasami. Zvíře, asi 1,7 mm velké, našli na Kokořínsku.
Nalezenou perloočku srovnávali s mnoha jinými druhy, nakonec zjistili, že jde o nepopsaný druh. Zaujal je například určitý hrb, který si živočich vytvoří jako obranu v případě, že je v jeho blízkosti velké množství predátorů.
Tvor dostal jméno daphnia hrbaceki neboli hrotnatka Hrbáčkova, podle Jaroslava Hrbáčka, zakladatele české moderní hydrobiologie.
Hvězdnatka i vanilka
Badatel z olomoucké přírodovědecké fakulty objevil na ostrově Borneo už třetí dosud neznámý druh rostliny. Ten nejnovější dostal název Thismia inconspicua.
Kromě živočichů nalezli čeští badatelé v posledních letech i nové druhy rostlin. Když se přírodovědci z Olomouce vypravili na ostrov Borneo, našli druh, který pojmenovali hvězdnatka.
Celkem objevili několik nikdy nepopsaných druhů rostlin, při průzkumu lokality jedné z nich málem zaplatili životem, když je těsně minula obří padající větev. Další nepopsanou rostlinu našli pracovníci pražské botanické zahrady.
Společně s vietnamskými kolegy procházeli málo probádaný deštný prales v přírodní rezervaci Hon Ba na jihu Vietnamu, kde se mohli radovat z dosud neznámého druhu vanilky.
Prvního „českého dinosaura“ našly děti v lomu
Rekonstrukce možné podoby prvního „českého“ dinosaura, který dostal jméno Burianosaurus augustai. Z exempláře se dochovala pouze stehenní kost, a tak je jeho podoba založena na údajích o příbuzných druzích a dalších, lépe popsaných dinosaurech.
Původně se Michal Moučka, povoláním lékař, vypravil s dětmi do opuštěného lomu u obce Mezohlezy na Kutnohorsku ve snaze najít nějakou tu drobnou pravěkou fosilii. Snili o tom, že najdou kosti velkého ptakoještěra, ovšem objevili „jen“ miliony let staré fosilie ústřic, tak se rozhodli vrátit domů.
První prokazatelně dinosauří kost z českého území objevená v roce 2003, na snímku ze všech stran
Už byli téměř na odchodu, když si všimli, jak ze stěny lomu na nenápadném místě vyčnívá kost. Zatajil se jim dech.
Do tmy ji dolovali nalezenou rezavou trubkou, poté přijeli odborníci a po několika dnech před nimi ležela kompletní levá stehenní kost býložravého dinosaura.
Takto náhodou se v roce 2003 podařilo najít prvního „českého“ pravěkého ještěra. Tedy přesněji – šlo na českém území o první nezpochybnitelný nález tohoto druhu.
Podobu dinosaura se podařilo podle příbuzných druhů později rekonstruovat a dostal jméno Burianosaurus augustai. První část názvu vzdává hold nejvýznamnějšímu malíři dinosaurů Zdeňku Burianovi, druhá odkazuje na slavného paleontologa Josefa Augustu.
