Některé jsou pravdivé, jiné úsměvné a některé mohu být dokonce nebezpečné.
Do lesa jen po úplňku
Neví se, proč po úplňku roste víc hub, ale systematičtí houbaři, kteří si vedou záznamy, potvrzují, že tomu tak je. Někdo to vysvětluje nestálostí počasí okolo úplňku, jiný slapovými silami Měsíce.
KVÍZ: Znáte naše hřibovité houby? |
Neznamená to však, že mimo úplněk by houby nerostly vůbec. Takže čekat nemusíte, na houby můžete kdykoli.
Musíte být v lese první
Nemusíte. Houby rostou celý den. Ráno to má jen tu výhodu, že ve hře světel a stínů oko houbaře vidí lesknoucí se klobouky hub.
Podmínkou také je, že jste „skřivan“, protože „sovy“ (i když s velkým sebezapřením vstoupily do lesa už v šest ráno) beztak přijdou k vědomí až kolem desáté, a to už houby oschnou a žádný lesk při houbaření nápomocen nebude.
Jedovaté houby nejsou okousané
Jsou. Hmyz či slimáci, dokonce i myši nebo veverky mají totiž úplně jiný trávicí systém než lidé, takže jim jed nemusí vůbec ublížit. Ohlodaná plodnice tak v žádném případě není zárukou chutné a neškodné smaženice.
Jak správně na houby?
|
Chutné houby jsou jedlé
Ochutnávat neznámé houby je hloupost. A spoléhat na to, že když nepálí ani nejsou hořké, jsou jedlé, je hloupost ještě větší. Vždyť třeba lidé, kteří se otrávili muchomůrkou zelenou (a přežili), později říkali, že smaženice byla dobrá.
Jedině u holubinek se dá podle pálivosti či hořkosti určit jedlá a nejedlá houba. Naučíte-li se je tedy perfektně poznat, můžete se spolehnout, že tu příjemně chutnající lze do smaženice použít.
Babky způsobují rakovinu
Babka, správně hřib žlutomasý, je výtečná jedlá houba. Je však měkká a snadno podléhá plísním, které lidskému zdraví neprospívají.
Při sběru proto dbejte na to, abyste brali mladé plodnice, a nikdy nevyřezávejte plesnivějící část s tím, že zbytek bude ještě dobrý. Babky (ale i ostatní houby) dávejte do košíku a klidně prokládejte snítkami ze smrku, aby byly uloženy opravdu vzdušně. Lepší je rozložitý nízký košík než štíhlý vysoký koš, na jehož dně pak zákonitě vzniká houbová kaše.
Na houby hned po dešti
Je jasné, že když je delší dobu velké sucho, houby moc nerostou. Ovšem když pak konečně zaprší, nemá cenu hned druhý den spěchat do lesa. Než se po vydatné zálivce začnou plodnice ve větší míře objevovat, uplyne obvykle tak 10 dní.
Houby rostou v kruzích
Mohou tak růst. Je to pěkně vidět na loukách a v zahradách třeba u pečárek, hnojníků či čirůvek. Podhoubí se rozrůstá na všechny strany a na obvodu vyrůstají plodnice hub.
V lese to pochopitelně tak patrné není – podhoubí je různě vázané na kořeny stromů, prolíná se tu podhoubí mnoha druhů a navíc tu má v cestě více překážek. Tudíž neplatí, že byste hřiby nacházeli vždy jen na kružnici a nikdy jinak.
Podíváte se na houbu a přestane růst
Ačkoli to zní jako naprostý blábol, jistá pravděpodobnost tu je. Nejde však o nějaké uřknutí pohledem, spíš o vítězné pobíhání okolo houby.
Třeba když celá rodina důkladně prohledá hřibový plácek a usnese se, že oněch 20 hřibů, které objevili, jim stačí, a těch dalších pět, které jsou ještě malinké, nechají vyrůst. Jenomže tihle maličcí nejspíš nevyrostou, protože lidé při svém náletu podupali a poškodili podhoubí.
Z každého odhozeného kusu jedovaté houby vyroste další jedovatka
Je to pravda a zároveň to není pravda. Z každého kusu nová houba nevyroste. Pokud však v lese necháte klobouk dospělé plodnice (a je naprosto jedno, jestli jde o jedovatou muchomůrku, kapitální hřib či prostý klouzek), je šance, že z výtrusů vyroste nové podhoubí a časem i plodnice dané houby.
I proto je dobré nechávat v lese například velké hřiby – pokud si takový exponát donesete domů (aby soused viděl), stejně ho nakonec vyhodíte a žádné nové podhoubí se neurodí.
Houby se musejí loupat
Nemusejí. Ani žampiony, ani růžovky, ani bedly. Ale fakt, že pokožka některých hub jde dobře sloupnout, se dá s výhodou využít při jejich čištění.
Co si budeme vyprávět, než zbavovat růžovku každého zrnka hlíny, je jednodušší pokožku sloupnout. A třeba při čistění klouzků snad nelze o ničem jiném než o loupání uvažovat.
Jedí se jen klobouky, třeně z hub jsou nejedlé
Třeně hub nejsou vůbec špatné. Jen zkontrolujte, zda nejsou červivé (hřiby, růžovky) nebo příliš tuhé (hřiby hnědé, kozáky...). I tužší třeně však lze nasušit a pak třeba rozemlít na houbové koření.
Houby vařím dlouho, případný jed zmizí
Kdyby to platilo, bylo by to perfektní. Prostě byste něco nasbírali a pak vařili a jedli a vařili a jedli.
Ale neplatí to. Žádným vařením neuděláte z jedovatých závojenek, vláknic či muchomůrek neškodnou dobrotu. Na některé houby však dlouhá tepelná úprava platí – zvyšuje jejich stravitelnost.
Týká se to třeba václavek či modrajících hřibů (koloděj, kovář...) – tyto houby by se neměly upravovat narychlo, třeba jako řízky či grilovaná pochoutka.
Na houby se nesmí pivo
Nebuďme tak radikální. Nechceme nabádat k alkoholismu, ale jedno pivo či sklenka vína po houbovém jídle nejsou pro většinu lidí problematické.
Vždy by se však měl alkoholu vyhnout ten, kdo si smaženici umíchá z hnojníku inkoustového – ten totiž obsahuje látky, které spolu s alkoholem vyvolají silné zvracení (říká se tomu antabusový efekt). Vzhledem k tomu, že hnojník není houbou, kterou by si chtěli všichni nést domů v košíku, není riziko nevolnosti příliš velké.
Houby se nesmějí jíst na noc
Dáte-li si v sedm smaženici a spát půjdete po desáté, měli byste bez problémů přežít noc bez těžkého žaludku. Na druhou stranu se letní večeře často protáhnou na pozdější dobu a navíc se houby často upravují na bohaté vrstvě tuku a s vejci, takže je to na noc opravdu těžké jídlo.
A proto všeho s mírou – houbový řízek či dva večer ano, pokud jich ale obvykle spořádáte patnáct, dejte si je raději k obědu.