Pondělí 5. července 2010: Silniční hlídka před Yaoundé byla neskutečně otravná. Policajt v zelené uniformě si vyžádal naše pasy, prolistoval je a začal tvrdit, že to nejsou pasy. Když na něj Petr promluvil anglicky, rozkřikl se na něj, proč nepoužívá francouzštinu, a když Bára promluvila francouzsky, zajímalo ho, kde se ji naučila. A k dovršení všeho se rozhodl zkontrolovat naši bagáž. Měla mu u toho asistovat právě Bára, která z vršku haldy zavazadel duchapřítomně přehodila aspoň Petrův ohromný teleobjektiv dopředu na sedadlo. Ale teleobjektiv by byl možná to nejmenší. Co by asi tenhle policajt říkal na naše satelitní telefony a spoustu vybavení do džungle? Tipnul bych, že nejspíš by nás obvinil z organizace osvobozeneckého boje za nezávislost Dja.
Central Market v Yaoundé
Když se policajt začal hrabat v jednom z batohů, došla našemu řidiči Jacquesovi trpělivost. Shrábl z přístrojové desky hrst drobných, něco policajtovi zašeptal a strčil mu je do ruky. Mohli jsme jet.
Pomník pro Jacksona
Ještě v Limbe se nás v lidové restauraci pod širým nebem snažil pobavit imitátor Michaela Jacksona. Byl příšerný. Ošuntělé sako, ušmudlané kalhoty a prořídlé vlasy natočené do kudrlinek ponechme stranou, ale jekot, s nímž se chytal v rozkroku, byl k nevydržení.
Tenhle zoufalec mi však připomněl jiný zážitek, starý víc než deset let.
Ve vesnici stovky kilometrů od Addis Abeby, pod noční oblohou zářící hvězdami, předváděl bosý a otrhaný etiopský kluk Jacksonovu měsíční chůzi. Nikdy jsem z nikoho neviděl vyzařovat takovou radost a štěstí jako právě z toho kluka.
Obchod v centrálním tržišti
A tehdy jsem si uvědomil, že Jacksonovi se podařilo naplnit smysl textů některých jeho písní, totiž že skutečně spojuje lidi po celém světě, bez ohledu na rasu či životní úroveň.
Asi není nic dobrého na tom, když Etiopci, Američané a dejme tomu Kambodžané obdivují totéž, ať už jde o hudbu, tanec anebo způsob života. Avšak v případě Michaela Jacksona mi nikdo nevymluví přesvědčení, že v lidech vyvolával pozitivní emoce a že je vedl k pocitu vzájemného pochopení.
A za to by si, myslím, zasloužil pomník.
Náš člověk v Africe
Epanda Manfred Aimé nás už před lety provázel po Dja. Na severním okraji rezervace tehdy učil tamní obyvatele pěstovat kakaovník a další plodiny.
Později Manfred pomáhal distribuovat knížky gorilích pohádek a školil učitele vesnických škol kolem Dja.
Nakupujeme v miniaturním velkoskladu
Loni nás v Djoumu, kde tou dobou vedl projekt na pomoc Pygmejům Baka, přivedl ke strážcům rezervace Dja.
Manfred byl celá ta léta naším člověkem v Africe. Vždycky jsme se na něj mohli spolehnout. A naopak nikdy na nás nechtěl vydělat.
Tentokrát už s námi do Djoumu nemůže. Získal novou práci - a jak se zdá, ocitl se v hierarchii zdejšího úřednictva zatraceně vysoko. Má na starost koordinaci ochrany cenných biotopů v celé Konžské pánvi.
Pár bot stál na začátku 60 000 CFA, jednání skončilo na 20 000
Trochu jsem se obával, jestli ho nová funkce nezměnila.
Ale vůbec ne! Znovu připravil a zajistil, co mohl, a když jsem se ho zeptal, kolik mu dlužíme, udiveně se podíval: "Vracíte se sem a pomáháte tady. Ostatní si všechno jen nafotí a už o nic nikdy neslyšíme. Samozřejmě, že mi nic nedlužíte!"
Jo, Manfred je pořád náš člověk v Africe!
Central Market
Úterý 6. července 2010: Nakupování bot, gumovek, pršiplášťů a dalšího vybavení pro strážce na centrálním tržišti a v přilehlých obchodech i skladech se vymyká popisu. Pátrání po příslušném zboží, naléhavé nabídky zprostředkovatelů, smlouvání, nové nabídky, vysvětlování nejrůznějších nedorozumění, přepočítávání věcí i peněz, to si žádá čas i velmi pevné nervy. Ale všechno důležité už máme!
Gumovky a pršipláště už nám nosí do auta
Český fotbal
Když se trhovec v Central Marketu dozvěděl, že jsme z České republiky, okamžitě se mu vybavilo: "Nedvěd! Pavel Nedvěd!"
Ostatně i policista, který nás kontroloval kousek za Doaulou, při pohledu na naše pasy pokýval hlavou a pronesl: "Poborsky."
A když šla Jana koupit místní SIM kartu, začal prodavač skandovat: "SPAR-TA-PRAHA-- SPAR-TA-PRAHA!
