Elektrický pomocník je výborná věc, ale vyplatí se jen tomu, kdo jo opravdu často používá. Pak šetří čas a námahu. Levněji si můžeme pořídit sadu ručního nářadí, které v konečném důsledku poslouží stejně.
„Ideální je ovšem vědět, která pila na co slouží. To už víme ze zkušeností našich předků truhlářů, takže nemusíme nic světoborného vymýšlet. Nástroje, které se za staletí vyvinuly, jsou naprosto funkční a svým způsobem dokonalé,“ říká Radek Andrlík, šéf odborného výcviku ze Střední odborné školy stavební a zahradnické v Praze na Jarově.
Vybral proto ze svého arzenálu ty pily, které by se podle jeho názoru měl každý kutil naučit používat. Možná přitom zjistí, že používat klasické nářadí není zase tak složité, a poněkud změní názor na to, že to bez elektrického nářadí dnes nejde.
Rámová pila
Je to pila, která slouží k dlouhým podélným řezům. Její výhoda spočívá v tom, že pilový pás lze natočit, takže můžete pohodlně vyrobit dlouhé řezy. Pilové pláty bývají z nekalené oceli, takže je lze snadno pilníkem znovu nabrousit. Na rozdíl od jiných pil mívají větší zub, takže jde řezání víc od ruky. V podstatě slouží tam, kde byste mohli použít okružní elektrickou pilu.
Ocaska
Pila ocaska patří mezi nejběžnější a nejčastěji používané nástroje vhodné na podélné řezání. Na rozdíl od rámovky mívají ocasky kalený zub. Ten sice více vydrží, ale nebrousí se. Takže po ztupení ji musíte celou vyhodit.
Čepovka
Tato krátká pilka slouží pro výrobu konstrukčních spojů, rohového spojení, ozubů mezi dvěma kousky materiálu, například u rámů oken, židlí. Mívá jemnější zub, aby bylo spojení přesné. „Déle to trvá, ale je to čistější,“ popisuje Andrlík.
Pily ocaska a děrovka. S děrovkou uděláte rádiusy.
Pily čepovka a zářezka. Čepovka má zpevněný hřbet, protože její plát je hodně tenký, aby byl čep co nejpřesnější.
Děrovka
Je v to v podstatě velmi úzká čepovka, zužuje se do špičky. Lze ji použít všude, kde byste použili elektrickou přímočarou pilu. Takže vyvrtáte otvor, vložíte do něj špičku pily a řežete. Díky tomu, že je plátek pily velmi úzký, můžete s ním řezat i do oblouku.
Zářezka
Pilka s jemnějšími zuby se využívá na zaříznutí konců hranolků nebo lišt. Má jemnější zuby, takže je řez čistější a nehrozí tolik, že by se při dořezávání kus dřeva odštípl.
Dýhořezka
Je oblá a z toho vychází i styl práce s ní. Jako by se s ní klouzavým pohybem napůl krájelo. Pilka má dvojí zuby. Na podélné řezání se používají ty skloněné. Když potřebuje jít napříč přes léta, použijete polovinu s kolmými zuby. Je to vymyšleno tak, aby truhlář, když pracuje s dýhou, nemusel neustále měnit pilky.
Pily svlakovky a uprostřed pila dýhořezka
Pila svlakovka
Svlak je řemeslné spojení dřeva, kdy se například deska stolu napříč zpevní spojením typu pero-drážka ve tvaru rybiny. Svlak se vyrábí zhruba do jedné třetiny tloušťky materiálu, aby se zachovala pevnost desky. Dnes už se svlaky vyrábějí častěji strojově pomocí frézy, ale udělat jej ručně patří ke cti každého pořádného truhláře.
Dnes se to také ještě učí, ale není to těžištěm výuky. „To víte, že to nejde hned, děti na tom stráví hodně času. Napřed si musí připravit protikus, jeho profil se obkreslí na desku a svlakovkou se pomalu a trpělivě vyrobí drážka. Pak se hoblíkem, kterému se říká kocour, svlak vyčistí. A tak dlouho se pomalu ubírá, až se materiály spojí,“ popisuje postup učitel.
