Ve čtvrtek večer v báječném zápase nakonec Vaclík dostal čtyři góly, Slavia vyhrála v prodloužení 4:3 a senzačně postoupil do čtvrtfinále, kde vyzve Chelsea.
Tušil jste už tehdy, že z Vaclíka něco bude?
Když přišel z Frýdku, bylo Vaclošovi třináct, což je věk, kdy talent poznáte. A on výrazný byl. Výrazný a nesmírně poctivý. Mužstvo se o něj opíralo. Kluci za ním šli: Jo, to řekl Vacloš! A já ho navíc vůbec nemusel hlídat. Co dostal za úkol, to na tréninku splnil.
To na velkou kariéru nestačí, ne?
Víte, kolikrát se i dnes bavím s rodiči a říkám jim: Neslibuju vám vzdušné zámky, ale ten váš kluk by se mohl fotbalem živit. Pokud bude pracovat, pracovat a pracovat. A Vacloš pracoval. On dřel.
Myslíte, že přemýšlel o budoucí slávě? Že bude chytat za Žižkov, za Spartu, za reprezentaci, za Basilej, za Sevillu?
Fotbal dělal kvůli tomu, že ho miloval. Přiznávám, já pro něj měl slabost. Sám jsem za Vítkovice chytal ligu. Říkal jsem si, že takovým poctivcům musí štěstí pomáhat. Obzvlášť u gólmanů, což je kategorie sama pro sebe. Hráčům v poli stačí poločas, aby na sebe upozornili, ale co brankář? Místo v brance je jen pro jednoho.
Pro Vaclíka bylo?
Vždycky, protože rostl. Třeba v mladších žácích kopal i trestňáky, jak dobrou měl kopací techniku.
Fotbalový trenér Jan Laslop
Něco jako slavní střílející brankáři Chilavert nebo Rogério Ceni?
To bývalo na halových turnajích, na velkém hřišti si trenéři netroufli, aby riskoval. Ale kopal výborně. Měl prudkou ránu, byl přesný.
Průšvihy žádné?
Já bych vám je milerád odvyprávěl, ale buď je vždycky nějak zakamufloval, nebo prostě nebyly. A to jsme se fakt vídali často. Ještě jsem ho učil na sportovní škole Klegova, měl se mnou ranní tělocvik. Počkejte, teď si vzpomínám na ten Baník.
Na jaký Baník?
Dostal nabídku od pana Schmuckera, což byl nejslavnější brankářský trenér u nás, aby šel do Baníku. Největší ikona ho zvala ke konkurenci.
Nesouhlasil jste?
Kdybych věděl, že to bude ku prospěchu, nic bych nenamítal, ale já věděl, že menší Vítkovice mu pomůžou víc.
Čím?
V Baníku dorostenci nepřeskakovali kategorie, jelo se přesně podle ročníků narození, zatímco ve Vítkovicích měl téměř jistotu, že vždycky půjde o krok výš a hlavně bude chytat. Jenže tehdy se s tátou shodli, že bude lepší přestoupit.
K přestupu nedošlo.
Na konci podzimu 2003, to mu bylo necelých patnáct, jsme měli závěrečnou rozlučku před zimní pauzou. Sešli se všichni hráči, jejich rodiče a já si vzal Tomáše a jeho tátu Aleše bokem. Potřeboval jsem jim vysvětlit, jak to celé vnímám. Když přestoupíte do Baníku, co bude dál? Mladý může onemocnět, zranit se, na jeho místo se budou tlačit další a další. Zato Vítkovice na něj vždycky počkají. Za rok už chytá v sedmnáctkách, za další dva roky v chlapech. Tohle mu v Baníku neumožní, víc na sebe upozorní u nás.
To byste měl Vaclíkovu kariéru považovat i za svůj osobní úspěch.
Proboha, to vůbec! Já jen řekl svůj názor. Na Tomášově vývoji se podílela spousta trenérů. Jsem jen jeden z dílků, žádné zásluhy si nepřivlastňuju. On sám si řídil svůj osud. On a jeho úžasná rodina. Když se řekne Vacloš, vždycky si vybavím, jak rodiče parkují auto u hřiště, z kufru vypustí psy a jdou se dívat na fotbal. Nevynechali jediný zápas.
V čem vynikal Tomáš?
Byl vnímavý, přemýšlivý, soudný. Znáte přece fotbalové puberťáky, jak běžně svalují chyby na druhé. Co já? To tady Pepa to zavinil. Vacloš všechny připomínky bral. Uznal je, pokýval hlavou. Já si vlastně neuvědomuju, že by v nějaké pubertě byl.
Zklamaný Vaclík: Dostáváme šílené góly, postup jsme ztratili doma |
Chyby nedělal?
To víte, že ano. To je přece normální. Ale u něj bylo patrné, že mu chyby nezatemnily hlavu, bral si z nich poučení. Hodně jsme pracovali, aby byl odvážnější při vybíhání na centry, nebo na tom, aby se balon vždycky snažil udržet v dlaních, aby ho neplácal před sebe, aby měl správný cit v prstech. I proto mohl v osmnácti chytat druhou ligu.
Přiznejte se, máte ve Vítkovicích nového Vaclíka?
Jeden šikovný kluk je v patnáctce. Nohy perfektní, postřeh, postava. Jen záleží, jak si to srovná v hlavě. Zažil jsem fůru zajímavých talentů, kteří v sedmnácti objevili diskotéky a dneska je na ulici potkávám v montérkách.
Vaclíka potkáváte kde?
Jen zřídka, má spoustu povinností, domů se skoro nedostane. Ale třeba loni nám pomohl sehnat lístky na Ligu mistrů, to ještě chytal za Basilej. Ráno před zápasem s Manchesterem City jsme se viděli a on mi vyprávěl, že by chtěl v létě odejít. Kam? zeptal jsem se. Do Anglie, trenére, to je můj sen.
Vyšla mu Sevilla.
To je paráda, ale já bych tu Anglii ještě nevzdával. I když mu bude za dva týdny třicet, pořád roste.
A vám bude v dubnu šedesát.
Ani mi to nepřipomínejte. Koleno zlobí, přemýšlím o výměně kloubu, přitom potřebuju být fit, ať můžu Vítkovicím pomáhat dál. Aby u nás mohli vyrůst noví Vaclíci, Kušnírové, Grigarové.
Daří se?
Spíš se daří Baníku, který se rozrůstá čím dál víc. Sbírá talenty v celém regionu, už v žákovském věku si vyzobne to nejlepší. Kdyby přišla mladému Vaclošovi nabídka dneska, musel by ji vzít.
