Těžko říct, protože i když mu v lednu bylo šestašedesát a trénuje třicet let, zatím nevyhrál nikdy nic.
Ve středu večer v Dublinu se to může změnit.
A to by byla věc, kdyby Gian Piero Gasperini se svou Atalantou Bergamo zaskočil ve finále Evropské ligy zrovna Leverkusen, celou sezonu neporaženého německého suveréna!
Ale vlastně proč ne. Kariéra prošedivělého kouče je přece pozoruhodných příběhů plná. Pokud jste si doteď Gasperiniho moc nevšímali, věřte, že už prožil leccos.
Fanoušci Atalanty Bergamo velebí trenéra Giana Piera Gasperiniho.
Nejdřív úspěchy: devět let u mládeže Juventusu, postup do druhé ligy s Crotone, do Serie A s Janovem, který vytáhl až na páté místo a do pohárů. Dokonce i sebestředný kolega Mourinho ho chválil: „Proti Gasperinimu hrajeme vždycky nejtěžší zápasy. Když zkouším něco změnit, on hned reaguje.“
Jenže když měl přemýšlivý muž s výrazným nosem na Mourinha navázat v Interu Milán, skončilo to šíleně: tři měsíce, pět zápasů, jedna remíza, čtyři porážky, vyhazov!
Inter se pak trápil celou sezonu, takže prchlivý boss Moratti ještě dlouho Gasperinimu nemohl přijít na jméno a stěžoval si: „Všechno nám tu pokazil. Pořád si stěžoval, remcal, že nemá dost dobré hráče. Byla to hrůza!“
Rok se Gasperini otřepával, než vzal džob v Palermu, kde si psychicky moc neodpočinul. Nastoupil v září, v únoru se pakoval, za devatenáct dní (!) ho bláznivý majitel Zamparini přemluvil k návratu. A po dalších dvou týdnech (!) už mu znovu ukazoval dveře.
S kým by takové veletoče nezamávaly? Gasperini potřeboval najít klid, což se povedlo nejdřív znovu v Janově a od léta 2016 v Bergamu.
Od té doby platí: Atalanta rovná se Gasperini.
Tohle propojení trenér v rozhovorech často vystihuje oblíbeným slovíčkem gratificazione čili uspokojení. Pocit, že má tým po osmi letech pořád čím obohatit, pro něj možná znamená víc než trofeje, které se mu zatím vyhýbají – třikrát se probil do finále italského poháru, třikrát prohrál.
Ale také Bergamo ze záchranářského lopotění vytáhl až do Ligy mistrů, což mu ve stodvacetitisícovém městě zařídilo nesmrtelnost.
Leverkusen zůstal neporažený, Reus se loučil gólem. Union bundesligu udržel |
„Přijde mi, že se tu skoro všichni známe, kamkoli jdu, cítím, co pro lidi Atalanta znamená,“ vyznal se na začátku sezony. „Proto mě to tu tak baví. Teprve až sám ucítím, že nezvládnu fanouškům dát radost a emoce, bude čas na změnu.“
Může to být přesně tak, jak signore Gasperini líčí, ale pravda také je, že při posunu o úroveň výš by klidně mohl zase narazit. Není složité odhalit, proč mu zatím práce v top klubech není souzená: jeho trenérský styl je tak riskantní, že nejmocnější šéfy odrazuje.
I v tom je Gasperini netypický Ital. Ne snad, že by neměl dokonale zmáknutou taktiku, ale před propracovanými defenzivními schématy vždycky upřednostní ostrý presink, agresivní přechod do útoku a hru na maximální riziko. Buď vyjde všechno fantasticky, nebo hrozí průšvih. Nic mezi.
Gian Piero Gasperini, trenér Atalanty, pošilhává po italském poháru.
V aktuální sezoně mnohem častěji platí první varianta. Třeba evropské čtvrtfinále proti Liverpoolu: přes rok na Anfieldu žádný soupeř nevyhrál, až Atalanta Kloppův tým rozmetala 3:0. Že chyběli dva klíčoví obránci Scalvini a Kolašinac? To jen posvětilo Gasperiniho vizi: „S dobrou obranou můžete být neporazitelní, ale kdo chce vyhrát, musí útočit. Takhle vidím fotbal. A chci, aby ho stejně viděli i hráči.“
Teď stojí v cestě Leverkusen, neporažený 51 zápasů. Může ho semlít modro-černá vlna z Bergama?
