"Na benzince jsme cestou nakoupili potřebné věci na oslavu, třeba vítězné doutníky jsou povinností," usmál se 28letý útočník, jenž do velkého fotbalu vstoupil v Opavě.
"Zazpívali jsme si oslavné chorály, udělali si hezký večer. Ale být domrtva jsme si nemohli dovolit."
Byla atmosféra ve finále Slovenského poháru srovnatelná s loňským utkáním Slovácka s Baníkem?
Ano, klubům přijela do Bratislavy spousta fanoušků, naši vypravili dva speciální vlaky. Oživil jsem si vzpomínky. Zážitek byl ještě silnější, protože loni jsem hrát nemohl.
Sezona Ružomberoku se začíná podobat velké senzaci. Už myslíte na pověstný double?
Je hodně daleko. Do konce ligy zbývá pět kol, stát se může cokoliv.
Příští týden hrajete doma jiskřivý šlágr s Artmedií. Souhlasíte, že kdo vyhraje, tak bude blízko titulu?
Je to významný zápas, podobným se poprávu říká o šest bodů. Ale nesmírně náročný bude i nejbližší výjezd do Žiliny. Tato dvě kola už hodně napoví.
Vypadá to na souboj o titul mezi vámi a trenérem Artmedie Molnárem, který vás vedl ve Slovácku. Hecujete se?
Na to nemáme čas, my proti sobě hrajeme každou chvíli. Nedávno jsme je vyřadili v semifinále poháru, po kterém jsme prohodili pár vět.
Cítíte tlak od vedení, abyste byli mistry?
Už teď je to nejúspěšnější sezona ve stoleté historii Ružomberoku, kterou klub shodou okolností letos slaví. Nevím, jestli to nazvat tlakem. Spíš je cítit všeobecné očekávání, jak všechno dopadne.
V klubu ale jistě vládne pozitivní atmosféra. Stojí pohoda za vaším návratem mezi nejlepší střelce ligy?
Pro každého hráče je pohoda důležitá. Jde to ruku v ruce. Když se daří klubu, přenese se úspěch i na jednotlivce a ti pak hrají ještě líp.
Je teď Jan Nezmar spokojený?
Člověk by nikdy neměl být příliš spokojený. Vždyť uspokojení je prvním krokem k záhubě. A fotbal není všechno. Jsem proto rád, že se daří i mé rodině, která je na Slovensku se mnou. A drží se nás zdraví. Takže vlastně ano, jsem docela spokojený.
