Jeho návrat do branky ale pokazila porážka. Jeho tým v sobotu podlehl v Liverpoolu. "Pocity ze zápasu mám samozřejmě smíšené, protože jsme prohráli dva nula. Ale na druhou stranu mám obrovskou radost. Sám jsem ani nepočítal, že budu zpátky takhle rychle," prohlásil čtyřiadvacetiletý gólman v telefonickém rozhovoru s novináři.
Zápas v Liverpoolu ale pro vás začal hrůzostrašně. Sotva jste si jednou sáhl na míč, už jste inkasoval. Běžela teprve čtvrtá minuta.
Při prvním gólu bylo nejdůležitější, že Kuijt zachoval chladnou hlavu a míč uklidil k tyči. Měl na to dost času. Nedalo se s ním ani moc pracovat, abych ho třeba nahnal na jednu stranu.
A už v osmnácté minutě přišel druhý gól.
Pennant měl taky dost času, aby si míč na prsou posunul a po odskoku ho krásně trefil. Navíc měl i štěstí, protože trefil břevno, ale od něj šel míč do branky.
Mezitím jste ale další obrovskou šanci Liverpoolu zlikvidoval, když jste vyrazil střelu Riiseho.
To mi moc pomohlo. Po čtyřech minutách jsme prohrávali jedna nula, předtím jsem nemusel nic moc řešit. Ale pak jsem chytil velkou šanci. To mi zvedlo náladu. Sám pro sebe jsem si říkal: Z první střely gól, ale dobrý. Jde se dál.
Celý zápas jste podle očekávání odchytal ve speciální helmě.
S helmou jsem trénoval skoro od začátku, co mi doktoři dovolili začít s přípravou a za ty dva měsíce jsem si na ni zvykl. Tuhle helmu mi ještě trochu upravili, aby mě ochránila ještě víc. Věděl jsem, že by se mi nemělo nic stát.
Nepřekáží vám ve výhledu nebo neomezuje vás jinak?
Nejdůležitější pro mě je, že v té helmě slyším normálně. Člověk potřebuje slyšet, aby vnímal všechno, co je okolo. Jsou v ní díry na uši, tak jsem slyšel všechno. Člověk se samozřejmě víc potí, ale není to nijak extrémní.
Petr ČechNarozen: 20.5.1982 Odchovanec Plzně, odkud v roce 1999 přišel do Blšan. V lednu 2001 ho získala Sparta, ale ponechala ho na hostování v Blšanech. Na Letnou nastoupil v létě 2001 poté, co absolvoval jako brankářská jednička MS hráčů do 20 let v Argentině. V květnu 2002 získal zlatou medaili na mistrovství Evropy jedenadvacítek ve Švýcarsku a 9. červnece 2002 přestoupil do francouzského Stade Rennes. I tam se stal velkou oporou a v létě 2004 odešel téměř za půl miliardy korun do Chelsea. S londýnským klubem dvakrát vyhrál anglickou ligu. V říjnu loňského roku ho protihráč Hunt z Readingu trefil kolenem do hlavy a prorazil mu lebku. |
Nepřipomíná vám ta helma vaše zranění?
Ne. Myslel jsem jenom na to, co se stane v zápase, a ne na to, co bylo.
Jak po zápase reagovalo okolí?
Všichni mi přáli, ať se mi daří dál. Ale nic víc. Prohráli jsme, takže nálada moc nebyla.
Co vám řekl trenér Mourinho?
Jenom se zeptal, jestli je všechno v pořádku. Jestli se to na mně nepodepsalo, jestli mě nebolí hlava. To bylo všechno.
Jaká byla při vašem návratu atmosféra?
Média a všichni to očekávali, takže počet fotografů a kamer byl asi maximální, co Anglická federace dovoluje. Mně se hlavně líbilo, že to bylo na Anfield Road, protože Liverpool má jedny z nejlepších fanoušků. Atmosféra je tam vždycky skvělá.
Kdy jste po zápase usnul?
Asi hodinu po půlnoci. Večer jsem ještě sledoval sestřihy ostatních zápasů. Potom dávali Ramba, takže jsem se díval i na něj. A pak jsem šel spát.
Že budete chytat, jste se definitivně dozvěděl kdy?
Nešlo jenom o rozhodnutí trenéra. Záleželo, jestli budu moct nastoupit s helmou, nebo ne. Čekal jsem na vyjádření rozhodčích. Až v pátek jsem věděl, že ní nemají problém. Potom jsem mluvil s trenérem, ptal se mě, jestli jsem připravený.
Bylo něco jinak než před zraněním?
Ne. Všechno je stejné jako předtím. Fotbal se za tu dobu, co jsem byl zraněný, nijak nezměnil. Ani já ho neberu jinak. Je to ten samý fotbal, který jsem hrál odmalička, který prostě patří k mému životu.
Spal jste před zápasem klidně, nebyl jste nervózní?
Spal jsem poměrně dobře. I když spát po třech měsících v hotelu bylo něco nového. Byl jsem v jiné posteli. Když člověk cestuje dvakrát týdně a spí v hotelu, tak si na to zvykne. Já jsem od zranění spával jenom doma.
Chelsea hraje další duel už v úterý, kdy nastoupí v semifinále Ligového poháru s Wycombem. Budete chytat?
Zatím nevím, ještě jsme se o tom s trenérem nebavili. Je pravda, že v pohárových zápasech se brankáři často střídají. Ale osobně si myslím, že nastoupím. Dlouho jsem nechytal, každý zápas je pro mě dobrý. Měl bych teď hrát co možná nejvíc.
Takže byste chtěl nastoupit i přípravném utkání české reprezentace proti Belgii? Nebo až v kvalifikaci s Německem?
Na Sportovci roku jsem se domluvil s panem Brücknerem, že si tohle ještě upřesníme. Pro mě je ale každý zápas po třech měsících pauzy opravdu důležitý. Před Belgií se vyhlašuje Fotbalista roku, a když už tady budu s týmem, není žádný problém, abych ten zápas odehrál. Pro mě to tak bude nejlepší. Snad v nominaci chybět nebudu.
Před zápasem Chelsea v Liverpoolu se v anglických novinách psalo, že jste si zlepšoval koncentraci na simulátoru obřího Boeingu 747 ve škole pro piloty.
Byl jsem tam s Carlem Cudicinim. Ne vědomě proto, že bych tam šel trénovat, ale je to zážitek sám o sobě, velká zábava. Člověk si vyzkouší spoustu věcí. Je to výcvikové centrum pro piloty, takže ani nepoznáte, že nesedíte v letadle. Je to skvělé na koncentraci. Ale nešlo o trénink.
A jak vám to šlo?
Myslím, že docela jo. Dokázal jsem přistát napoprvé, takže jsem byl spokojený.
