Bramboračka na stole stydla a číšník kolem nás marně kroužil s dalším chodem.
Nejen proto, že ve vyhlášené italské restauraci Delta Bistro je legenda německého fotbalu Uwe Seeler stálým hostem a hvězdou, kterou tu návštěvníci žádají o podpis a fotografii.
V listopadu oslaví 70. narozeniny. Uwe Seeler je bodrý a povídavý společník, který své zážitky z bohaté fotbalové kariéry může vyprávět dlouhé hodiny.
Hamburskému patriotovi se přezdívá Beckenbauer Severu. Ten pravý Beckenbauer, Císař Franz, je doma pro změnu na jihu v Bavorsku. Oba slavné reprezentanty pořád cosi spojuje: mistrovství světa, které za 67 dní vypukne.
Zatímco Beckenbauer je šéfem turnaje a objel svět, aby všechny účastníky osobně do Německa pozval, Seeler jako jeden z velvyslanců šampionátu propaguje své hanzovní město, které je jedním z dvanácti dějišť fotbalového svátku.
Uwe Seelernarozen 5. 11. 1936 |
Řekněte, je Německo připraveno na šampionát?
Pevně věřím, že ano. Chceme se blýsknout jako dobrý tým i hostitelé. Víte, německý fotbal nebude mít nikdy eleganci a hravost Brazilců. Kdybychom chtěli hrát fotbal jako oni, tak si zlámeme nohy. Na ně je radost pohledět. Doufám ale, že se udržíme ve hře co nejdéle a předvedeme také špičkový fotbal.
Asi nemá smysl ptát se vás, zda sníte o Německu ve finále?
Čekala byste snad jinou odpověď? To by bylo samozřejmě skvělé, kdybychom znovu po čtyřech letech hráli finále šampionátu.
Legendy fotbalu v NěmeckuFritz Walter Uwe Seeler Gerd Müller
|
Co takhle s souboj Českem?
Proč ne?
Chcete se vsadit?
Dobrá, když se sejdeme ve finále, pozvete mě do Prahy.
Domluveno.
Myslím, že vše je otevřené. Klidně se to může stát.
Jaké šance připisujete německému a českému mužstvu?
Na to je těžká odpověď, protože fotbal je nevyzpytatelný a někdy týmy, které jsou před zápasem považovány za favority, pohoří. A naopak. Outsider překvapí. To je právě to koření. Je to také hodně o štěstí. My jsme si třeba vylosovali poměrně lehkou skupinu, abych to tedy nezakřikl. Hrajeme s Kostarikou, Ekvádorem a Polskem. Zdá se to relativně jednoduché, postoupit bychom měli.
Zato o české skupině se mluví jako o skupině smrti: Ghana, USA, Itálie.
Se skupinou smrti souhlasím. Všechny čtyři týmy mohou myslet na postup. Předpokládám, že to budete mít těžké. Ale přeju Čechům, ať se radují. Máte skvělý tým.
Co říkáte jeho hře?
Vaše reprezentace se mi zamlouvá. Máte vynikající hráče: Rosického znám z bundesligy, Nedvěd získal Zlatý míč, Baroš je skvělý. U nás v Hamburku máme velmi šikovného chlapce – Davida Jarolíma. Ale řekl bych, že máte problémy v defenzivě. Nebo ne?
Třeba na podzim v baráži s Norskem nedostal národní tým ani gól.
No vidíte. Nemějte mi to za zlé, neznám všechny současné výsledky. Zato minulost si pamatuju dokonale. Rád vzpomínám na mé vrstevníky, především na přítele Josefa Masopusta. To byl kabrňák! Dodnes jsme v kontaktu. Byl to výborný hráč a je to výborný člověk. Jeden z nejfajnovějších. Za jeho časů byli čeští fotbalisté světová špička. Takový rok 1962.
Tehdy Československo postoupilo do finále mistrovství světa v Chile.
Jistě, kdo by si to nepamatoval? Tehdy jste měli skvělou kondici. Těším se, čím mě překvapí váš současný tým na šampionátu.
Generace se vyměnily. Českým fotbalistům se v posledních šestnácti letech nepodařilo kvalifikovat se na světový turnaj. Překvapilo vás to?
Ano i ne, ale hlavně mrzelo. Co pamatuji, vždy jste hráli výborný fotbal. Ale při kvalifikaci vám nestačí pouze hra. Jsou momenty, kdy musíte zatnout zuby a bojovat, to je rozhodující. Češi, a nejenom oni, právě v takových momentech selhali. Nebyli důslední, jejich výkony nebyly stabilní. Pak nelze turnaj vyhrát ani se na něj dostat. Víte, co považuju za vaši slabinu?
To by mě zajímalo. Povídejte.
Kontinuitu výkonů, udržet mužstvo ve stabilní formě. Musíte bojovat ve všech zápasech, nic nepodcenit.
Němci to umějí?
Asi o něco lépe než vy. Mančaft musí být jako jeden muž, to umíme – především na velkých turnajích. Problémy má i brilantní Brazílie. Ta má zase tolik ojedinělých hráčů, že se hřiště hemží jednotlivci, kteří hrají hlavně na sebe a pro sebe. My Němci máme jinou povahu a jsme odkázáni na tým. Před čtyřmi lety nám předpovídali rychlou smrt a dotáhli jsme to až do finále.
A letos? Co očekáváte od Německa, které povede mladý trenér Jürgen Klinsmann?
Kvalitní výkon. A logicky postup co nejdál. Organizačně jsme připraveni, stadiony jsou ve skvělém stavu, máme co nabídnout turistům, celá země žije fotbalovou horečkou. Určitě nikdo z hráčů se na domácí půdě nebude chtít blamovat, a proto budou hrát jako o život. Nedovedu si představit, že by někdo chtěl selhat. To je základ pro úspěch.
Když jste hrával proti Masopustovi, musel jste také chodit do práce, abyste uživil rodinu, že?
To víte, od těch dob se fotbal neuvěřitelně změnil. Dnes jsou někteří kluci milionáři hned na začátku kariéry, dokonce i náhradníci. My jsme hráli především z lásky k fotbalu. V prvních deseti letech jsme za zápas v zahraničí dostávali 320 marek. Když začala bundesliga v roce 1963, směl jsem s povolením fotbalového svazu vydělat brutto 1250 marek měsíčně, což bylo jen tak tak na nájem.
Závidíte dnešní generaci?
Ne, proč? Nám to nevadilo a nebrzdilo nadšení. Dnes chápu, že by hráči byli hloupí, kdyby ty peníze odmítli. Ale měli by také podle těch částek patřičně hrát. Kromě toho jsou kluby plné cizinců, například za Hamburk se nám na hřišti někdy objeví pouze dva Němci. Zbytek jsou cizinci. Převaha cizinců není specifikum Německa. Najdete je i ve španělské či francouzské lize. Je škoda, že některé země, které mají vynikající hráče v lize, se na šampionátech až tak nezaskvějí.
To myslíte právě Španělsko, že?
Jistě. Má spoustu excelentních hráčů, ale při velkých turnajích neboduje.
Byla vaše generace úplně jiná?
Vyrostli jsme za jiných poměrů, v jiných podmínkách, měli jsme jiné priority. Tehdy peníze nehrály takovou roli. Nyní se hráči často rozhodují pro klub kvůli financím. Nabídky za přestupy se vyšplhaly do astronomické výše. Peníze hrají často klíčovou roli. Já osobně bych se rozhodoval pokaždé pro klub, kde bych si mohl zahrát a růst, nikoli pro tým, kde by mi dali více peněz. Opravdový fotbalista tělem a duší hledá hru, nikoli výdělek.
|
Kapitán, který se mohl srovnávat i s Pelém P r a h a - Je tomu už víc než půl století, kdy legendární německý trenér Sepp Herberger navštívil Seelera, aby mu nabídl místo v národním týmu. Nikoliv však Uwemu, nýbrž o čtyři roky staršímu Dieterovi. "A nechcete vidět i mladšího kluka? Je mu sedmnáct a hraje výborně," mezi řečí prohodila jejich matka, která se na schůzce náhodně ocitla. Touhle příhodou začala reprezentační kariéra jednoho z nejuznávanějších útočníků fotbalové historie. Herberger, který přivedl Němce k prvnímu titulu mistrů světa z roku 1954, měl bezpochyby čich na hráče. K Uwemu by časem dospěl. Matčino doporučení vše uspíšilo. Ačkoliv jméno Seeler nezní tak přitažlivě jako třeba Beckenbauer, ve fotbalových dějinách má vysoce situované místo. Německý idol padesátých a šedesátých let se v něčem vyrovnal Pelému, a střelecky dokonce překonal Gerda Müllera, byť to vypadá neuvěřitelně. Seeler hrál na čtyřech mistrovstvích světa v letech 1958 až 1970. Stejně jako Pelé. Na všech vstřelil alespoň gól. Stejně jako Pelé. Tohle dokázali v celé historii jen oni dva. A pokud sečteme góly z nejvyšší německé soutěže (bundesliga se hrála až od roku 1963, předtím byla regionální liga), dospějeme u Seelera ke 406 zásahům, zatímco Gerd Müller jich měl "pouhých" 365. Přezdívka "hamburský tank" dokonale vystihovala Seelerův herní styl. Nesmírně obětavý a zarputilý. "Proboural by metrovou zeď, kdyby za ní stála branka,“ říkali spoluhráči o modrookém bojovníkovi a dlouholetém kapitánovi reprezentace. Byl obrázkem mravného sportovce. Nepil, nekouřil, poctivě trénoval, zajímal se o veřejný život, a dokonce vstoupil do politické strany. Celé Německo je na něj hrdé, zvláště v Hamburku, kde strávil hráčskou kariéru a později klub převzal v těžkých časech milionových dluhů. Neutekl za penězi, když mu chodily lákavé nabídky z Realu Madrid a jiných slavných klubů. Vyšel z chudých poměrů, táta dělal v hamburském přístavu a za války málem padl v bitvě u Stalingradu. Uwe si všeho v životě vážil, i obyčejných bot. Proto jako dítě chodil chytávat do branky, aby si je moc neprošoupal. To už dlouhá léta jako provozovatel sítě obchodů sportovního zboží nemusí. JAN ŠVÉD |
