Že by tím na startu přestupového období něco naznačoval?
Na hřišti Schick v pondělí podobně jako v pátek proti Bulharsku dominoval.
Byl opět sebevědomý, hrál odvážně a nebojácně. Když například po bleskové a elegantní otočce zkoušel střelou z poloviny hřiště zaskočit brankáře Mijatoviče, nadšené publikum na Andrově stadionu mu aplaudovalo.
Stejně jako ještě mnohokrát během celého duelu.
Třiadvacetiletý útočník zařídil druhý gól křížnou přihrávkou, kterou si soupeř srazil do vlastní brány. V závěru se po jeho souboji s Vešovičem pískala penalta, na níž si bez přemýšlení troufl.
„Že bych ji jako faulovaný kopat neměl? Na tohle já příliš nevěřím,“ pousmál se. „Záleží přece hlavně na tom, jak ji kopnete a já byl od začátku rozhodnutý, kam balon pošlu,“ popisoval.
Ale k pokutovým kopům se přece jen moc často nedostáváte.
Je pravda, že jsem ji naposledy zahrával snad někdy v jednadvacítce, ale vedli jsme dva nula a já si věřil.
Černohorce jste necelých minut před koncem definitivně odstřelil, hru jste tou dobou kontrolovali, byly vůbec v zápase nějaké těžší pasáže?
Měli nepříjemnou standardku v první půli, přímo z hrany velkého vápna a bylo důležité, že jsme ten moment ubránili. A hlavně jsme o poločase vedli, což je velká pomoc v každém utkání.
Díky Janktovi, který se trefil krásně.
Uklidnil nás, což možná bylo i vidět, protože jsme se nehnali dopředu tolik jako v pátek s Bulharskem. Nepotřebovali jsme to. Víceméně jsme hráli tak, jak jsme potřebovali a dopadlo to dobře.
Napravili jste dvěma výhrami březnový debakl z Londýna?
V Anglii to bylo náročné, asi těžko jsme mohli počítat s bůhvíjakým výsledkem. Oni mají tým plný hvězd, působí v nejlepších ligách. Proto pro nás byly klíčové hlavně tyto červnové zápasy. Je skvělé, že jsme je zvládli.
