Ještě když hrál aktivně, začal studovat trenérství. Ve 22 letech. Jako trenér pracuje už 31. sezonu. Vedl Lutych, Charleroi nebo Sporting Lisabon, třikrát byl zvolen belgickým Trenérem roku, teď velí reprezentaci.
Na domácím mistrovství Evropy v roce 2000 Belgie propadla, když nepostoupila ani ze skupiny. Waseige dostal druhou šanci: musí však postoupit na mistrovství světa, jinak nejspíš skončí. "Nevnímám to tak," tvrdí však.
Málokdy se rozčilí. Dubnová operace srdce, při které mu lékaři voperovali čtyřnásobný bypass, ho ještě zklidnila.
"Jsem opatrnější než dřív. Ale stále optimista." Jaký je vůbec Robert Waseige? Sám o sobě říká, že nemá příliš rád změny. Žije stále se stejnou ženou, Aline, rád popíjí pivo, sleduje oblíbenou NBA, americkou basketbalovou soutěž. "Jen kouřit jsem po operaci přestal," říká.
Zkoušel i dietu, ale na to prý je příliš pohodlný. Doutníky, které kouřil i jeho předchůdce u reprezentace Leekens, Waseigovi scházejí.
"Ten krásný pocit, když kouříte doutník z Havany, vám nic nenahradí," zasní se. Rezervní doutníky, které měl doma schované, věnoval svému příteli. Cigarety mu nikdy nechutnaly, ale hráčům kouřit nezakazuje.
"Už před dvaceti lety to platilo. Skončil zápas, pět kluků si zapálilo a trenér taky. To jsem z domova neznal, u nás se kouřilo tajně na záchodě," říká Karol Dobiaš, ývalý
československý reprezentant, který pod belgickým trenérem hrál jednu sezonu v ligovém Lokerenu. "Po zápase jsme si obvykle sedli do klubového baru, dali si pivečko, víno a šlo se domů. Waseige je lidový trenér. Nezajímalo ho, jestli flámuješ, ale jestli jsi dobrý na hřišti."
