Tak přece, šance je.
Možná. Sám mi před pár dny říkal: Takhle jsem skončit nechtěl. Chtěl se loučit na mistrovství světa. Je to za dva roky, kousek tady od Skalné, v Německu.
Třeba se vrátí. Co se musí změnit?
Hlavně se musí uzdravit. Možná vám přijde, že na reprezentaci kašle, ale on je srdcař, hrál by do umdlení.
A jestli se uzdraví?
Jestli, jestli... Nevím, jaká bude na jaře atmosféra. Třeba nároďák pošlape a Pavla nebude potřebovat.
To nemyslím, Nedvěd je zásadní hráč.
Ale je opotřebovaný, utahaný, pokopaný. Už loni mi říkal: Cítím se starý jako důchodce. A to mu ještě rozšířili italskou ligu o čtyři zápasy. Nesnáší, když nemůže hrát naplno.
Ale za Juventus odehrál poslední měsíc skvělé zápasy.
Ne, není v pořádku. Říkal, že toho má plné zuby. Nesnesl by, kdyby byl v reprezentaci poloviční.
Proto ale neskončil, že?
Zahnali ho do kouta. Bolavé koleno, média, výkřiky lidí, kteří pořád šťourali a nevěřili mu, že mu na nároďák nezbývají síly.
Pak přijel trenér Brückner a přemlouval ho.
Tak vidíte. Z dobrého rozmaru by Pavel reprezentaci za hlavu nehodil.