"Bohužel, Brno nejvyšší soutěž opouští, tak bych se s první ligou loučil stejně."
Dostálek, který za vyloučení v zápase na Slovácku dostál třízápasový distanc, požádal po dvou odsezených zápasech s Budějovicemi a v Příbrami disciplinární komisi o prominutí zbytku trestu. Ta mu vyhověla, a tak zkušený záložník v sobotním domácím utkání s Jabloncem nastoupit může.
Utkáním s Brnem zaokrouhlíte počet prvoligových startů na úctyhodnou cifru 350. Už víte, co bude potom?
Už od zimy nosím v hlavě myšlenku, že tímhle zápasem prvoligovou kariéru skončím. Na tom se zatím nic nezměnilo. Takže mě čeká dovolená, kolem dvacátého června se vrátím a protože hostování z třetiligové Líšně mi v Brně končí až třicátého června, budu se hlásit na tréninku. Co bude potom, to opravdu nevím.
Jenže brněnský kouč Wagner projevil přání, abyste v týmu pokračoval a pomohl mu k návratu do první ligy.
Dozvěděl jsem se to od něj před pár dny. Ale platí, co jsem řekl. Jestli mě po dovolené vedení Brna osloví, bude to otázka jednání. Teď si ale opravdu potřebuju odpočinout, nejen fyzicky, ale taky psychicky, protože tohle jaro mě stálo strašně moc nervů.
Brněnský Richard Dostálek (vpravo) vede míč během utkání proti Slavii.
Co se vám vybaví z první brněnské éry, když jste za tehdejší Boby Brno hrál od devatenácti do čtyřiadvaceti?
Ty fantastické třicetitisícové návštěvy na stadionu Za Lužánkami, Vybaví se mi i můj první ligový zápas, kdy jsme prohráli v Budějovicích, za které válel Karel Poborský. Hned ve druhém zápase jsme doma porazili Zlín 3:1 a já dal dva góly. Taky nikdy nezapomenu, jak jsme jednou doma porazili Spartu a remizovali se Slavií, přičemž v ochozech bylo na pětačtyřicet tisíc fanoušků.
V létě 1998 jste přestoupil do Slavie, přestože o vás usilovala i Sparta. Proč zvítězili právě slávisté?
To jsem já ovlivnit nemohl. Já si myslím, že Slavia tehdy na rozdíl od Sparty byla ochotná splnit Brnu požadavky. Nejspíš jsem nebyl nejlevnější.
A jak na pět a půl roku ve Slavii vzpomínáte?
Když se řekne Slavia, okamžitě vidím domácí zápas se Steauou Bukurešť v tehdejším Poháru UEFA. Tenkrát na podzim v devětadevadesátém jsme vyhráli 4:1 a já dal dva góly. Přitom ten první už ve dvacáté vteřině. A v tom poháru jsme došli až do čtvrtfinále, kde nás vyřadil Leeds.
Vaší další štací byla ruská prvoligová Kazaň, za níž jste nastupoval celý rok 2004.
Na tohle angažmá vzpomínám rád, bylo úžasné jak sportovně, tak finančně. A nebyl jsem tam z Čechů sám, protože za spoluhráče jsem tenkrát měl Jirku Novotného, Tomáše Čížka a Adama Petrouše, se kterým jsem tam přestoupil ze Slavie. Nadšený jsem ale nebyl z toho neustálého létání, ale bohužel, v Rusku to vzhledem k těm vzdálenostem autobusem nebo autem nejde.
Potom přišlo půl roku ve Slovácku.
Tehdy koncem ledna 2005 jsem byl na testech v druholigovém anglickém Queens Park Rangers, ale nějak se to táhlo, až se moje transferkarta objevila v Česku. Zařídil to prý Rudolf Baránek, tehdejší šéf Slovácka. Tak jsem tam šel na půl roku a pomohl zachránit první ligu. Přestože Slovácko tenkrát mělo za korupci odečtených dvanáct bodů.
Teplický Admir Ljevakovič (vlevo) v souboji s brněnským Richardem Dostálkem
Záchranářskou misi jste splnil a šel do německého druholigového Aue, kde jste do léta 2005 pobyl dva roky.
Dodnes mě mrzí, že jsem si nemohl zkusit první bundesligu, ale právě ty dva roky v Aue považuju za nejlepší období kariéry. Byl jsem tam spokojený po všech stránkách. Bohužel, v létě 2007 mi bylo už třiatřicet a v Aue se radikálně omlazovalo. Tak jsem odešel do Siegenu, hned v začátku jsem si tam přetrhl křížový vaz a skoro rok jsem promarodil. A v létě 2008 jsem začal hrát v tehdy divizní Líšni, což je brněnská čtvrť.
Jak jste se do divizního klubu dostal?
V Líšni bydlíme a když jsem se vrátil z Německa, místní bafuňáři mě začali lákat. Slovo dalo slovo a já začal hrát divizi. Ale i v těch čtyřiatřiceti mi ta první ligy chyběla. Tak jsem šel v lednu 2009 hostovat do Zlína a když na jaře sestoupil, v létě téhož roku jsem odešel hostovat do Brna, kde jsem s prvoligovou kariérou začínal. A teď mě čeká poslední prvoligový zápas.
A co návrat do Líšně, z níž už dva a půl roku hostujete?
Všechno je možné. Trénuju tam přípravku, pomáhám i dospělým, vlastně by to pro mě nebylo nic nového. Ale na rozuzlení musím počkat do konce června.
