V létě se vrátil domů, začal trénovat s olomouckým béčkem, ale vzápětí se přesunuje do Mostu, s nímž se dohodl na roční smlouvě s opcí.
"Chtěl bych sice jít ještě jednou ven, ale nebránil bych se ani první nebo druhé lize u nás. Každopádně chci chytat, protože - musím to zaklepat - zdraví drží," dodal.
A také se chystá na dráhu trenéra gólmanů v druholigové Holici.
"Zatím trénuju v Olomouci s béčkem a každým dnem očekávám, že mi nějaké angažmá vyjde. Bude muset, protože se blíží uzávěrka přestupů," říkal ještě ve čtvrtek odchovanec Ústí nad Labem, který si debut v Olomouci připsal na jaře 1993.
V řeckém klubu si užil své.
"Po fotbalové stránce to taky bylo tvrdé. Představte si, že vyměnili jedenáct hráčů každého půl roku a k tomu jsem za ten rok měl celkem čtyři různé trenéry. To jsem ještě nikde nezažil," poznamenal.
"Hlavně jsem na vlastní kůži viděl, že všude je, jak se říká, chleba o dvou kůrkách. V cizině máte třeba větší plat, ale zase musíte být lepší než domácí hráči. A navíc jste tam třeba půl roku bez rodiny, jako já v Řecku," říká gólman, který se s českou ligou loučil stou vychytanou nulou.
