Václavíka zahříval studený čaj

Praha - Už v poločase, když se šel slávistický gólman Michal Václavík ohřát do kabin, mu fanoušci děkovně tleskali. Smál se a mával jim. Cítil, že zápas mu vychází parádně. „Byl to od nás nejhezčí fotbal sezony. Mrzí mě jen to, že jsem nakonec nevychytal nulu,“ řekl, když skončila kanonáda 6:1 nad Českými Budějovicemi. Do přestávky svůj tým výrazně podržel, zlikvidoval tři nebezpečné střely. Zvláště při hlavičce Horejše zblízka to vypadalo až neskutečně: vrhl se doprava a dlaní udeřil do míče zhruba ve výšce hlavy. Každý v ten okamžik tušil jasný gól.

„Byl to reflex. Kdyby to trefil o pár centimetrů dál, tak mě propálil,“ bránil se Václavík chvále.

Teplota na nule, tváře všem ošlehával ledový vítr. Takové počasí zvláště gólmani nesnášejí, o přestávce si dopřejí teplého čaje. „Jo, čaj jsem si dal, ale ledový. Já teplý nesnáším,“ překvapil Václavík.

Druhou půli už trpěl, zima se naplno zakousla do jeho těla. Přesto působil dál sebejistě, byť je ve Slavii gólmanskou dvojkou.

Teď se může leccos změnit. Radek Černý má dlahu na prstech, je zraněný. Václavík chytal počtvrté za sebou a opět skvěle. „Bojuju o jedničku a chci Radka přeskočit,“ připustil Václavík, který ve Slavii na svou šanci čeká od roku 1997. „Někdy mě napadlo, že to byly promarněné roky, ale projezdil jsem se Slavií Evropu, tak si nestěžuju.“