V čem podle vás vězí, že jste nadějné vedení neudrželi?
Když jsme dostali první branku, tak jsme se zbytečně stáhli. Dokonce bych řekl, že jsme prostě zalezli. Ztratili jsme předchozí jistotu. Teď je nám jasné, že jsme měli hrát dál to svoje, při bránění zároveň dál účelně kombinovat a chodit pořád dopředu.
Proč jste tedy, jak sám říkáte, zalezli?
To je podvědomá reakce. Dostanete gól, vedete už jen o jeden a začnete mít strach. Že jsme tomu podlehnout neměli, to si teď můžeme říkat pořád dokola, ale vítězství nám to nevrátí.
Byl váš závěr na Žižkově i odrazem únavy ze čtvrtečního poháru v Sarajevu a ze složitého dlouhého cestování?
Asi ta únava v konci zápasu znát byla, ale hlavním důvodem, že jsme Viktorku neporazili, to nebylo.
Těší vás aspoň, že jste výrazně pomohl k tomu jedinému bodu?
Byl bych mnohem radši, kdybych se postaral o vítězství. Takhle si můžu říkat aspoň něco, ale celkově jsem zklamaný.
Můžete přiblížit okamžiky, když jste zařizoval oba olomoucké góly?
Při té první brance jsem dostal parádní míč od Davida Rozehnala a pak už jsem věděl, že z té pozice musím střílet. Dal jsem si jen záležet, abych to umístil k tyči. Před druhým gólem jsem měl míč na naší levé straně, když vtom si o něj někdo zařval vepředu. Tak jsem to tam napálil, vůbec jsem nevěděl, že to volal Patrik Siegl. Míč šel naštěstí asi deset centimetrů kolem obránce Mlejnského a Patrik si už pak sám před brankářem poradil.
Dá se utkání na Žižkově srovnat se čtvrtečním v Sarajevu? Při obou vytrvale pršelo, oba jste měli slibně rozehrané a po obou jste byli smutní.
Pravda, měly hodně podobného. V Sarajevu jen lilo mnohem víc a nedali jsme tam po přestávce druhý gól. Kdybychom ho dali, postoupili bychom do Poháru UEFA, protože domácí by pak čtyři góly nedali určitě. A tady na Žižkově, jak se nakonec ukázalo, jsme k vítězství potřebovali trefit se potřetí.
