"Na páteční zápas proti Dukle nepojedu, ani se na něj nebudu dívat. I když Slovácku budu fandit. Jsem sice trošku blázen do fotbalu, ale v člověku jsou emoce a teď asi nejsem v situaci, že bych se chtěl zamýšlet nad taktikou," přiznává sedmačtyřicetiletý Soukup.
"Sám ani nevím, co budu dělat. Nedokážu si představit, že ráno vylezu z postele bez fotbalových povinností."
Byl jste odhodlaný ve Slovácku pokračovat?
Nebylo mým rozhodnutím, že skončím. Na pondělní schůzce s vedením klubu jsem naznačil, co si představuji změnit pro zápas na Dukle. Cítil jsem, že existují řešení, která přivodí herní i výsledkový obrat. Byl jsem přesvědčený, že situace není bezvýchodná. Kádr je zdravý, připravený se zlepšit, uvidíte, že to v nejbližší době ukáže.
Čím si tedy vysvětlujete nevydařený vstup týmu do sezony?
Nevím, jinak bych to okamžitě změnil. Co mě v rychlosti napadá, je jen zranění Michala Korduly. Byť nebyl vždycky hodnocený jako nepostradatelný, měl špičkovou výkonnost. Jeho ztráta může být jedním z důvodů. Ale určitě mám velký podíl viny i já, třeba jsem mohl chtít posílení o jiné hráče.
Budete nad důvody neúspěchu dál přemýšlet?
Samozřejmě. A musím to udělat co nejrychleji. Držím se moudra, že každý dělá chyby, jsme lidi. Ale stejné chyby nesmím opakovat, pokud dostanu další trenérskou šanci. Proto musím označit, co bylo největší chybou, a zároveň si vyhodnotit, co se mi povedlo, na co mám navázat.
Jaké pocity nyní zažíváte?
Osobní zklamání. Snažili jsme se přebudovat mužstvo, aby mělo správný charakter, bylo co nejlépe složené z hráčů mladší, střední a zkušené generace. Nejvíc mě mrzí, že konec přišel ve chvíli, kdy se nám tohle podařilo a už jsme mohli pracovat na nadstavbě. V přípravě jsem nezaznamenal jakoukoliv indicii, že by tým měl problémy. Věřil jsem, že to bude klidná sezona, že budeme pokračovat v trendu zlepšujícího se umístění.
S angažmá ve Slovácku jste byl spokojený?
Prožil jsem ve Slovácku dva a půl roku, nebyla to trenérsky jednoduchá doba, ale bylo to krásné angažmá. Cítil jsem důvěru majitele a vedení klubu, takže jsem mohl přenést své poznatky do praxe. Nebyl jsem jakkoliv omezený. Občas sice byl problém kombinovat práci trenéra a také sportovního ředitele, na to by musel mít den víc než 24 hodin, ale bylo zajímavé podílet se na vedení celé mládeže, nastavování metodiky. Jestli jsem přinesl klubu něco dobrého, to nechám na druhých a na budoucnosti.
