Teplický brankář Tomáš Grigar zkusil do poslední chvíle stát. Neskočil do strany, jak to u penalt bývá zvykem. Snažil se mít co nejpevnější nervy. Když střelec po dlouhém rozběhu lehce udeřil do míče, jen se sklouzl na koleno a hned měl smůlu, protože zpátky na nohy se vrátit nestačil. Nechal se oblafnout a vyčítal si: „Do háje! Proč jsem nezůstal stát až do konce.“
Ten střelec, který použil drzou fintu, měl na sobě slávistický dres s číslem 22 a jmenovku Souček.
Těsně před koncem rozhodl první jarní kolo a hned si strčil palec do pusy, aby poslal vzkaz malé Terezce, která se mu v lednu narodila. Únorový zápas prostě přinesl pádný důkaz, že z vytáhlého pracanta s klátivým krokem a ostýchavýma očima vyrostla ryzí fotbalová persona.
Ještě nikdy si v lize nestoupl k penaltě. Až tehdy. Přitom vůbec kopat neměl, na seznamu exekutorů chyběl: „Nevadí. Věřím si.“
Tomáš Souček si postavil míč na bílý puntík a mistrným obloučkem ho poslal do středu branky. Vypadal u toho jako mazák, který tak dramatických situací zahrál stovky. Žádná tréma, žádné cukání.
„Pochopil jsem, že pomáhá, když je hráč trochu oprsklý. Kdo je drzý, ten má před ostatními náskok,“ vyprávěl pak během jara.
Už nikoho nepřekvapí, že ve Slavii proměňuje penalty dál. Stal se tahounem, mozkem i srdcem týmu, kterému chybí jediný bod k titulu. V neděli odpoledne stačí remíza v Ostravě a bude hotovo.
„Jestli bude těžké udržet plnou koncentraci? To tedy ne. Máme zkušenosti, už jsme něco odehráli, jsme profíci,“ pravil hrdina slávistických fanoušků. Zase to byl on, kdo ve středu zařídil vydřené vítězství 2:1 nad Jabloncem.
Zase ten Souček, jenž ještě před čtyřmi lety kopal druhou ligu na Žižkově.
Slovo „kopal“ se hodí, protože Součkovi se zprvu vůbec nedařilo. Odskakoval mu míč, přihrávky létaly úplně mimo, pohyb nic moc. Trenéři si mysleli, že to byla od manažera Horníka nějaká zlomyslnost, když jim ze Slavie přivedl zrovna takového nešiku. „Hoši, neblbněte, vždyť ho máme zadarmo!“ reagoval Ivan Horník smířlivě.
Z vyjukaného nešiky, který obvykle seděl tiše v koutě, se vyklubal zručný střeďák: „Spadla ze mě nervozita a ukázal jsem, že na to mám.“ Od žižkovské štace jede Souček na vlně.
Byly to nervy, přiznal Souček. Po jeho brance Slavii schází už jen bod |
Na vlně, která ho nejprve dostala na hostování do Liberce, pak zpátky do Slavie, do evropských pohárů, do reprezentace a na třetí místo v anketě Fotbalista roku 2018. Je docela pravděpodobné, že příští rok si v populární anketě ještě polepší.
„Má neskutečné parametry a v hlavě computer. Vždycky stojí dobře. Téměř všechny útočné akce jdou přes něj,“ chválí ho trenér Jindřich Trpišovský.
Jaro má Souček vskutku bravurní. Pokořil druhou Plzeň, třetí Spartu a ve středu i čtvrtý Jablonec. A jak! Pět minut před koncem úžasnou křížnou střelou z hrany šestnáctky. Souček věděl předem, co udělá. Za stavu 1:1 se rozhodl, že Slavii spasí.
Na levé straně si křikl na Traorého, ať mu posune míč, z prvního doteku si ho připravil a vzápětí ho dokonale pohladil pravou placírkou. Přes hordu těl plachtil balon neomylně ke vzdálenější tyči a střelec se rozběhl až k dojatým fanouškům, kteří ho zasypali ovacemi.
Souček ví, že je na rozcestí.
O Součka má zájem Fenerbahce, Slavia ho ale zkusí udržet |
Ve čtyřiadvaceti letech cítí, že by se potřeboval posunout výš: „Svým stylem bych se asi nejvíc hodil do Itálie nebo do Německa. Třeba to v létě klapne.“ Ale třeba taky ne.
Slavia vyšroubovala přestupní částku na čtvrt miliardy korun, na což nepřistoupila Fiorentina, Bergamo, Fenerbahce či Brémy. A hlavně, klubový boss Tvrdík si usmyslel, že své eso přesvědčí, aby zůstalo: „Síla Slavie je bezprostředně spojená s působením Tomáše Součka.“
Tak co, udrží Slavia svůj poklad?
