Oni dva, teenageři, zajistili fotbalovým Teplicím první jarní výhru 2:1 nad Zlínem. Skláři o víkendu oslavovali mladé pušky.
„Upřímně, ani jsem netušil, že míč trefím hlavou,“ líčil Král, který skóroval na 1:0 po rohu. „Šel jsem tam zvláštně a ještě jsem spadnul a ani jsem nevěděl, že to je gól. Až když začali fanoušci křičet, docvaklo mi to. Úsměvné.“
Žitného popis jeho premiérového a navíc vítězného zásahu? „Obtočil jsem se kolem hráče u lajny, běžel jsem k bráně, viděl jsem Vaněčka na penaltě, tak jsem si o něj míč narazil. Dobře mi ho sklepnul a já už jen zavěsil placírkou dozadu.“
Oba góly parádní, žádné šmudly. Oslavy byly spontánní. „Ale vůbec jsem nevěděl, co dělat. Prostě jsem běžel a slavil s hráči,“ vykresloval Žitný. To Král plán měl, leč mu nevyšel, protože ho parťáci promptně lapili: „Chtěl jsem běžet kvůli Danu Trubačovi na lavičku. Fakt se mi celou dobu smál, že mám krabici na hlavě a že na tréninku nedávám góly hlavou, lítalo mi to pryč. Teď jsem gól dal a budu z toho žít.“
Tepličtí fotbalisté oslavují gól Patrika Žitného.
Zatímco obránce Král potřeboval na otevření svého ligového střeleckého účtu 20 zápasů, záložníkovi Žitnému stačily pouhé dva a jen jeden v základní sestavě. „Patrik je můj velký kamarád. A že dal gól rychleji, z toho bych se dokázal vykecat, on je přece jen jiná pozice,“ pousmál se kudrnáč. Na rozdíl od Žitného svůj gól týmovému pokladníkovi platit nebude: „Počítal se totiž i ten pohárový proti Táborsku, mám všechno splaceno. Stál mě pět tisíc korun.“
Žitný možná usmlouvá u strážce pokladny mládežnickou slevu. „Pokusím se to nějak ukecat,“ řehtal se. Nastoupil na levém kraji zálohy místo zraněného Rezka, přitom častěji kmitá ve středu pole. „Ale v reprezentaci na kraji zálohy hraji, jsem na tuhle pozici zvyklý. Snad jsem Rézu trošku nahradil.“
Rozhodně! A sledoval to zástup jeho blízkých. „Byla tady celá rodina, přítelkyně. Všichni, kdo tu mohli být,“ byl pod drobnohledem, ale bez stresu: „Popravdě, nebál jsem se. Spadlo to ze mě v Jablonci po prvním startu. Teď jsem prostě chtěl ukázat, co ve mně je. A pořád nemůžu uvěřit, že jsem dal gól a ještě vítězný. Zážitek.“
Členové mládežnických reprezentací vrátili do Teplic fajn náladu, byť zůstaly osmé. „Věděli jsme, že to není ideální, ale vůbec jsme nezoufali. Snažili jsme se být relativně v pohodě, což nám pomohlo. Nepanikařili jsme,“ pozoroval Král, který se po svém prvním gólu musel cítit jako král: „Je to moment v kariéře, který si budu nadosmrti pamatovat.“
