"Nejradši bych se v té chvíli neviděl," poznamenal Roman Pavlík po zápase před novináři.
"Míč se snášel po nepovedeném odkopu spoluhráče, já čekal, že do mě někdo ze slávistů půjde a najednou koukám, míč se najednou dostal za mě. A já si ho už jen stačil hodit do branky," popsal Pavlík situaci.
Touto blamáží dostal kladenský brankář Slavii do hry, pomohl jí ke kontaktnímu gólu, domácí vedli už jen 2:1.
"Jestli jsem někdy dostal podobný gól? Před lety, ještě když jsem byl na Střížkově, mi míč přeskočil přes nohu při malé domů. Taky pěkná ostuda."
O přestávce v kabině všichni spoluhráči Pavlíka utěšovali.
"Trenéři si mě nevšímali, kdyby ano, tak by mi mohli leda tak nafackovat. Ale kluci mě plácali po ramenou, že si to po přestávce jistě vynahradím. A já se zapřísahal, že ve druhé půli musím něco pořádného chytit."
Tohle předsevzetí Pavlíkovi vyšlo. Ve druhých pětačtyřiceti minutách se překonával, čelil mnoha nebezpečným střelám a své mužstvo jednoznačně podržel.
"A pak mi taky pomohla branková konstrukce. Při té Šikličově bombě jsem se ani nestačil podívat, kam to vlastně bouchlo," popsal Pavlík největší šanci Slavie po přestávce. "Ale zachytal jsem si parádně, to se musí nechat."
Za nejtěžší zákrok Pavlík považuje Šventovu dělovku zblízka.
"Snažil jsem se co nejvíc mu vykrýt úhel, takže jsem to dostal do břicha. Málem mě to zbouralo, ale hlavně, že to neprošlo do sítě," řekl dále třiatřicetiletý Pavlík v mix-zóně.
Z kladenské kabiny se vzápětí ozval vítězný ryk.
"Vídíte, ani jsem si nestačil zařvat," uzavřel gólman a pospíchal za spoluhráči.
