"I když jsem vlastně ukončil v mé kariéře kruh, tak jsem v úplně jiném klubu," říká 35letý obránce, jehož má Slovácko získat z Brna výměnou za útočníka Petra Švancaru.
Jak vzpomínáte na své první působení ve slováckém klubu?
Tady jsem s velkým fotbalem začínal, v tehdejším Synotu jsem zažil nejkrásnější období, když jsme postoupili do ligy, měli jsme výborné mužstvo. Ve Starém Městě na Širůchu bylo všechno takové rodinné, fotbal fungoval pod záštitou pánů Valentů, všichni jsme měli prakticky stejné peníze. Byl jsem tady naprosto spokojený.
Tím, jak se klub změnil, se vám těžko zjišťovalo, jak to teď ve Slovácku vypadá?
To zase ne. Hned jsem se spojil s bývalými spoluhráči Liborem Soldánem, Jirkou Kowalíkem, Mirou Hlahůlkem, kteří mají ke klubu pořád velmi blízko. Věděl jsem, do čeho jdu.
Málem jste se mohl i ve Slovácku potkat se záložníkem Tomášem Poláchem, se kterým jste už působil tady, v Brně i v Dubnici, že?
V první fázi jsme se Slováckem jednali oba dva, věřili jsme, že se nám příchod povede. A těšili jsme se, že si zahrajeme i s Peťou Švancarou, se kterým jsme to taky probírali. Dopadlo to bohužel jinak, ale to je zbytečné řešit.
Měl jste i jiné možnosti, kam přestoupit?
Nechci o tom detailně mluvit, ale jsem rád, že jsem si vybudoval nějaké jméno, a tak omě i v necelých šestatřiceti letech byl zájem. Jedna byla z české ligy, spolu s Tomášem Poláchem jsme dostali zajímavé nabídky ze druhé ligy od mančaftů, které mají jít v příští sezoně na postup. O zájmu Slovácka, který byl nejvážnější, jsem věděl už na jaře, kdy se se mnou lidé z klubu bavili. Teď jsem trénoval sám, jen jsem čekal, až se kluby dohodnou.
V Brně jste zůstat nemohl?
Měl jsem ještě roční smlouvu, ale po hodinovém rozhovoru s panem Prosem jsme se v klidu dohodli, že odejdu. Za poslední rok se tam změnilo tolik věcí... Nechci se k tomu moc vyjadřovat. Můžu jen říct, že jsem v Brně prožil šest krásných let, kdy mi nic nechybělo. Vypadalo to, že bychom mohli hrát o vrch tabulky, ale postupně klub neprodlužoval smlouvy s hráči, kteří byli stěžejní. A přicházela spousta nových hráčů, která je nedokázala nahradit. Nic se s tím nedělalo, takže klub už dobré dva roky směřoval k letošnímu sestupu. Teď Brnu přeju, aby co nejdřív postoupil zpátky.
Jaké máte ze Slovácka první dojmy?
Mužstvo je v naprosté pohodě, myslím, že naše obrana spolu s brankářem Mirou Filipkem problémy mít nebude. Jenom musíme mít hráče, kteří budou dávat góly. To se potvrdilo hned proti Spytihněvi. Není možné, že z deseti vyložených šancí nedáme gól a vyhrajeme jenom díky penaltě. To se nemůže stávat.
Díky 192 centimetrům můžete být pro soupeře při standardních situacích nebezpečný i vy, ne?
Dal jsem v lize při 180 startech jedenáct gólů, když mi to na hlavu spadne, nějaký gól dám. Ale přišel jsem s cílem být platný při obranných standardkách, vyhrávat souboje a řídit obranu. Na góly tady musí být jiní kluci.
Zůstanete s rodinou žít v Brně?
Ano, tam jsme se za ty roky zabydleli. I kvůli tomu jsem za angažmá ve Slovácku rád, už se nemusíme nikam stěhovat. Dcera tam totiž chodí do školy a s manželkou čekám třetí dítě. Počítám, že do týdne budu trenérovi volat, že na jeden den nepřijedu. Byl jsem už u dvou porodů a chci být i teď. To byla moje podmínka už ve chvíli, kdy jsme o mém příchodu mluvili.
