Nejde ani tak o čtyři body, které ji teď dělí od vedoucí příčky. Spíš o unylý dojem a pachuť, které zanechaly poslední zápasy. Odhalily problém, který může na Letné pokazit celou sezonu: tým nemá plán B.
Kdyby mohl odehrát celý ročník v ideální sestavě a v zamýšleném rozestavení se třemi obránci, pěti záložníky a dvěma útočníky, možná by tabulce kraloval. Jenže ve Spartě kdosi zapomněl na to, že doby, kdy se dala sezona odehrát ve dvanácti třinácti lidech, jsou nenávratně pryč.
Není kam sáhnout
Když ještě před startem vypadl klíčový stoper Hancko, sparťané se s tím vyrovnali. Když přibyl parťák Štetina, už to drhlo. A jakmile zranění či covid pokosily další opory, včetně 18letého Hložka, Sparta zjistila, že nemá kam sáhnout.
V praxi si ověřuje pravdu, že každý řetěz je silný jen tak, jak je silný jeho nejslabší článek.
O síle toho sparťanského svědčí, že se v neděli, kdy do akce poněkolikáté museli obvyklí náhradníci, přetrhl hned na několika místech. Výsledkem byla potupa 2:4.
Proč Slavia prchá rivalům? Skvělá obrana i netradiční opory |
„Děláme chyby, jaké se nevidí ani v dorostu. Naprosto triviální,“ kroutil hlavou kouč Václav Kotal. Zoufalým pousmáním jako by chtěl hráčům naznačit: Co s tím mám asi dělat, když si góly střílíte sami?
Těžko říct, jak silně si mohl Kotal v létě dupnout a prosadit, aby mu šéfové pomohli sestavit odolnější kádr. Pokud věřil, že Spartu žádná zdravotní kalamita nepotká, byla to naivita - zranění sparťany kosí pravidelně a ve velkém už řadu měsíců. Náhoda to nebude, jenže zatím nikdo nedokázal odhalit, kde je zrada.
Ačkoli Sparta využívá nejmodernější metody a přes technické pomůcky se snaží odhalit bolístky ještě dřív, než se vůbec projeví, stejně by z marodů mohla poskládat skoro celou jedenáctku; teď chyběli Čelůstka, Štetina, Hancko, Krejčí starší, Sáček, Karabec, Kozák, Hložek a Panák.
Je to jistě smůla a citelný zásah, nicméně Sparta by měla být natolik silná, že si i bez pěti šesti hráčů sestavy poradí s týmem ze suterénu.
Měla, ale není. Není poskládaná tak, aby zásahy ustála, třeba i proto, že v kádru má jediného typického krajního beka. Takže když se Kotal rozhodne v nouzi opustit naplánovaný systém s halvbeky a hraje na čtyři obránce, zjistí, že nemá s kým. A takových vykřičníků u nedělního kolapsu svítilo víc.
Stopeři Lischka s Plechatým opět prapodivnými zásahy a tristní rozehrávkou soupeři sami nabízeli šance. Gólman Heča v posledních třech zápasech inkasoval 11krát a rozhodně se nedá říct, že by měl ve všech případech čisté svědomí.
Nalevo se dlouhodobě trápí Hanousek, napravo nepřesvědčuje Vindheim, navrátilec Krejčí nechytil správný vítr a dříč Pavelka, který měl soukolí rovněž zpevnit, se naposledy nechal vyloučit.
Nejvíc ze všech to schytává kapitán Dočkal, což je na jednu stranu logické, protože hraje v srdci týmu, nicméně vůči Dočkalovi nejsou výpady úplně fér. Byť nemá oslnivou formu, pořád si drží vysoký standard. Na českou ligu určitě.
Na Spartu nemají
Problém je jinde: Sparta zjevně živí až příliš mnoho hráčů, kteří opakovaně ukazují, že nemají a nebudou mít na to nosit rudý dres.
Právě to dělá největší rozdíl mezi Spartou a Slavií, která se s absencemi v sestavě pere mnohem lépe. V Evropské lize proti Nice jí také chybělo sedm hráčů, přesto přesvědčivě vyhrála a pak s rozbitým kádrem porazila i Boleslav. Ani v sobotu nebyla kompletní, přesto Opavu zadupala 6:0.
Určitě i proto, že má hladové náhradníky a nepodcení jediný detail. Když kouč Trpišovský před zápasem zjistil, že domácí nasadí novou posilu, záložníka Tiehiho, ještě během rozcvičky sledoval s asistenty sestřihy jeho posledních zápasů.
Sparta leccos podcenila. Nejen v neděli, ale hlavně před sezonou.