Z ligy tak mizí její druhý nejstarší hráč. Víc je jen hradeckému Pavlu Černému, kterému bude v říjnu čtyřicet a stále pokračuje. U Soldána to nebyl úplně dobrovolný konec. V prosinci mu v klubu doběhla smlouva a už nebyla prodloužena. "Tajně jsem doufal, že vydržím do léta. Ale na šéfy klubu se nezlobím, zachovali se korektně."
Soldán zůstává v Synotu jako kouč juniorů. Tahle práce se mu zamlouvá. Má druhou trenérskou třídu a zvažuje, že si udělá tu nejvyšší. Představuje si, že by jednou mohl vést tým první či druhé ligy. "U mladých si vyzkouším, jestli mám vůbec trénování v krvi. Když mi v klubu tuhle nabídku předložili, nebylo nad čím váhat."
Že loňský podzim bude jeho posledním v lize, začal obránce tušit už v jeho průběhu. Začal v základní sestavě, jedenáct kol z ní nebyl vyndán. Ve zbývajících pěti kolech ale nasbíral pouhých 10 minut.
"Tým přecházel na zónovou obranu a trenéru Komňackému jsem se do ní jako libero nehodil. Trochu mě mrzí, že mě v tom systému ani nevyzkoušel. Na druhou stranu chápu, že by se měli vzadu zapracovávat perspektivní hráči. A to já nejsem."
Trpkost z konce Soldán necítil, lítost však ano. Možná si zapálil, když se o něm dozvěděl. Kouří celou kariéru, před třicítkou mu vystačila krabička zhruba na dva dny, dnes už vydrží i dvojnásobnou dobu. "Ale kdyby šlo vrátit čas, vzdal bych se cigaret docela. Fotbalu jsem začal dávat vše až v pozdějším věku. Kdybych s tím začal dřív, možná jsem toho dokázal víc."
I tak stihl v první lize 183 startů a 22 gólů. Získal si pověst žolíka v klubech trefujících postup do nejvyšší soutěže. Šel do ní s Brnem, slovenskou Považskou Bystricí, Uherským Hradištěm a se Synotem.
"Postupy byly mé nejhezčí fotbalové chvíle," vzpomíná. Ač odešel z hlavní scény, fotbal hrát úplně nepřestane. Bude nastupovat za Hluk v župním přeboru.
