Takže sezona pro vás ještě neskončila?
Do čtyř dnů bych mohl začít chodit. Pak se uvidí. Třeba se dám dohromady na poslední zápas sezony v Mladé Boleslavi.
Teplice doma 21. května nestihnete?
Uvidíme, jestli se stihnu uzdravit. Ale proti Teplicím bych stejně nemohl hrát, protože jsem byl nominován do reprezentační devatenáctky.
Kolem vaší nominace bylo hodně zlé krve. Svaz chtěl, abyste jel na kvalifikaci do Anglie, Liberec vás nechtěl pustit. Jak jste to prožíval?
Řešilo se to dlouho, ale já na to vůbec nemyslel a soustředil se na nedělní zápas v Plzni. Pak se to začalo řešit ještě víc. Bohužel jsem se v první minutě utkání se Zlínem zranil. Nakonec nepomůžu ani jednomu týmu. Je to ironie.
Když jste zůstal ležet bezvládně na hřišti, mnohé asi napadlo, že je to trik Liberce, abyste se vyhnul reprezentaci. Co vy na to?
Na svazu si možná myslí, že to byla nějaká finta. Ale to je úplný nesmysl. Vždyť já nemůžu chodit: když se pohnu, je to jako by mi někdo bodl kudlou do nohy. Musím si zranění ledovat a mazat. Po čtyřech dnech půjdu na další vyšetření a pak se uvidí.
Jak jste si vlastně zranění přivodil?
Dostal jsem dlouhý balon od Petera Šinglára, běžel za ním a při změně směru se mi noha zasekla v trávníku a hrozně mě v ní píchlo. Nemohl jsem ani vstát, a tak mě museli odnést.
Co vám v tu chvíli blesklo hlavou?
Že je všechno v prčicích. Že pro mě sezona skončila.
A co jste říkal výsledku 2:2?
První poločas jsem strávil v kabině v bolestech, nemohl jsem se ani ustrojit, museli mi pomáhat maséři. Když jsem pak viděl, že prohráváme 0:1, nemohl jsem tomu uvěřit - a to ještě Zbyněk Hauzr zlikvidoval dvě další tutovky Zlína. Hosté bohužel v nastaveném čase dali druhý gól. Ale stejně jsem věřil, že ve druhé půli aspoň vyrovnáme. To se podařilo. Zaplaťpánbůh za ten bod.
Domácí klopýtnutí vás může stát titul.
Určitě je to pro nás velká ztráta. Nejtěžší zápas nás čeká v pondělí na Spartě. Když ho zvládneme, všichni nám zaváhání se Zlínem odpustí. A pak se o titulu dá znovu mluvit.
