Proto jste si v létě vybral trenéra Hřebíka, i když vám to někdo rozmlouval?
Ano. Má jasné názory a stojí si za nimi. V tom jsme asi stejní. Potřeboval jsem pracanta s citem pro fotbal, který bude vybírat dobré hráče, pořád se jim věnovat a třeba na stadionu i spát. Věřil jsem mu, i když se mužstvu zpočátku nedařilo. Nechtěl jsem trenéra, za nějž by na prvním místě mluvilo jeho jméno a desítky reprezentačních startů.
Slavný trenér ale bývá zárukou úspěchu.
Nebo také alibismus, abyste se za někoho skryl. A alibismus já přímo nesnáším, to je jen obranný mechanismus a ne vlastní cesta. Já chci stát za svým a ne se vymlouvat.
S tím třeba souvisí, že pustíte dva reprezentační gólmany, Poštulku a Blažka, takže nakonec chytá devatenáctiletý Čech?
Přesně tak. A jak chytá! Čech byl jednou ze základních změn, která Spartu zvedla.
Vy vůbec dáváte šanci mladým fotbalistům. Proč?
Změnili jsme přestupovou politiku. Polák, Baroš nebo Urbánek se stali pro nás nedostupnými, kluby za ně chtěly alespoň 50 milionů korun, někdy i mnohem víc. Za tuhle cenu získáme čtyři kluky o tři roky mladší, kteří postupně dorostou a já věřím, že dva z nich se výrazně prosadí. Proto k nám přicházejí Čech, Klein, Sivok a další.
Jenže nemáte okamžitou kvalitu. Nemyslíte?
To je pravda, musíme ty hráče dochovat a k tomu potřebujeme odborníka a pracanta, jakým je trenér Hřebík. Kupovat drahé hráče zapůsobí na lidi, ukazuje se síla klubu, ale efekt je malý.
Není touhle cestou dnešní Sparta slabší než dřív?
Po sportovní stránce se držíme, což dokazují výsledky. A jsme perspektivnější. Dřív žila Sparta z momentální radosti a bez budoucnosti. Když se nepodařil postup do Ligy mistrů, tak se vřítila do konkurzu. Není přeci možné uvažovat, že jeden zápas rozhodne, jestli bude na výplaty nebo ne.
Takže skončila doba, kdy Sparta kupovala nejlepší hráče na domácím trhu?
Dál kupujeme top kvalitu, ale o tři roky dřív, než se hráči stačí projevit a jejich cena prudce stoupne. Chceme je sami přivést do velkého fotbalu a pak za desetinásobek prodat. Tomu říkám úspěšný obchod a ve fotbale bez něj nic nepořídíte. Musíme jít holandskou cestou, tam to dělají stejně. Před časem mě k tomu inspirovala návštěva klubu v Arnhemu, kde jako první měli hřiště s posuvnou hrací plochou. Investují do fotbalu z prodeje hráčů. My z těchto peněz teď postavíme tréninkové centrum na Strahově.
Vám se líbí žít z věčného prodeje hráčů?
Jiná možnost není. Takhle jsme díky odchodu Rosického nedávno oddlužili klub. Jsme v jiné situaci než Německo, kde celý rozpočet uhradí ze vstupného na zápasy a z televizních práv.
A jak je to s rozpočtem Sparty?
Ročně potřebujeme 300 milionů. Z Ligy mistrů počítáme se 175 miliony, 85 milionů dávají sponzoři a obchodní partneři, to je základ. Pouhých 15 milionů bývá ze vstupného a 13 milionů z televizí, čili ani ne 10 procent.A německé kluby z toho pokryjí celý rozpočet a zbytek dávají do investicí, čili nákupu posil, stadionu a tak dál.
Bez prodeje hráčů se tedy Sparta nebude rozvíjet a nezdar v Lize mistrů znamená díru v rozpočtu. Čemu jste věřil, než Liga mistrů začala?
Říkal jsem si, že cílem je postoupit ze skupiny, ale je potřeba být také realista. Z tohoto pohledu pro mě bylo důležité, abychom neskončili poslední ve skupině s jedním dvěma body. Prostě dokázat, že do Ligy mistrů nepatříme formálně, ale i schopnostmi. To zatím naplňujeme.
