A co to jedno procento?
Něco se rýsovalo, nebo vlastně ještě trochu rýsuje. Ale moc tomu nevěřím, v posledních letech už se mi to takhle rýsovalo dvakrát. A nakonec nic. Takže to Mostu v pátek podškrábnu.
To rýsování, o němž jste se zmínil, přichází z Německa, nebo z Rakouska?
Kdepak. Jde o kontakt, jak já říkám, z teplých krajin. Ale konkretizovat to fakt nemůžu.
Spíš to ale nedopadne, jestli dobře rozumíme?
Jo, rozumíte dobře.
Ale zahrát si po roce zase první ligu doma, navíc v šestatřiceti, to přece také není k zahození.
No právě. Proto už jsem s ředitelem mosteckého klubu panem Boukalem skoro dohodnutý.
Zaslechli jsme něco na ten způsob, že oba licitujete o finančních podmínkách. Jak už to zkrátka chodí: klub něco přihazuje, fotbalista něco slevuje...
Zase taková kovbojka to není. V podstatě bych měl mít to, co doteď. Samozřejmě plus nějaké přilepšení za to, že tentokrát se bude válet první liga. Ale tady problém fakt není, nejsem hamoun. Kdyby naši dohodu mělo něco překazit, tak opravdu jen ta zahraniční nabídka.
Takže to byste Boukala i s celým Mostem nechal na holičkách...
Ježíši, takhle to není. Most přece není Siegl. Kde bych asi tak dneska byl bez výborných mosteckých spoluhráčů? A kdyby se to přece jen zvrtlo, jakože ta nabídka stejně nepřijde, určitě bych si to s panem Boukalem vysvětlil.
Může se vůbec na začátek ligy těšit fotbalista, který se v nejvyšší soutěži poprvé objevil už v ročníku 1987/88?
A víte, že se těšit může. Fotbal mě pořád baví, fyzicky se cítím znamenitě a psychicky tak na dvacet. A pokud vím, stejně tak se těší můj mostecký parťák Jirka Novotný. Je sice o rok mladší, ale tenkrát ve Spartě začínal o necelý rok dřív než já.
Když už se tedy tak těšíte, jistě vás bude hodně zajímat páteční los nového ligového ročníku.
To bych řekl, že jsem napnutý. Poslední dny s kamarádama žertuju, že to v Mostě podepíšu až podle toho losu. Říkám, že jestli to v úvodních zápasech bude vypadat na nějaké nakládačky, tak že do toho nepůjdu. A naopak, když budeme mít na rozjezd něco lehčího, tak to už abych byl na hřišti.
Zmínil jste se, že psychicky se cítíte na dvacet. Čím to?
Musíte se zkrátka pořád pohybovat mezi mladými.
To máte na mysli diskotéky? Jako za starých sparťanských časů v partě s Frýdkem, Skuhravým, Chovancem a dalšími.
Kdepak, to jsem myslel na všechny spoluhráče. Mně roky přibývají a kolem pořád pobíhají většinou kluci, kteří mají málo přes dvacet. Diskotéky už pro mě nejsou, to spíš zajít si s kámošema na pivko.
Nebojíte se, že třeba zrovna na Spartě pokazíte pár míčů a z tribun se budou ozývat rady, abyste si už vzal místo kopaček radši bačkory? A možná i urážky.
No jo, nevděk světem vládne. Ale s tím se prostě musí počítat. A já i s tímhle počítám. A zároveň věřím, že ještě góly dávat budu. Teď jsem byl se šestnácti góly králem střelců ve druhé lize, což v šestatřiceti docela ujde.
Ale první liga, v níž jste se stal v minulých letech nejlepším střelcem čtyřikrát, to je přece jen velký rozdíl. I když prvoligových gólů máte na kontě už 165.
Uvidíme. Pokud vím, tak pětkrát byl v první lize nejlepším střelcem jen legendární kanonýr Bican. Pokud se tedy nezapočítávají válečné ročníky. A ten naposled krále střelců vyhrál v roce 1950 s dvaadvaceti góly jako hráč Vítkovic, když mu bylo třicet sedm.
Proboha, vy se chcete srovnávat s Bicanem?
To v žádném případě. Protože já těch dvaadvacet gólů nejspíš nedám.
Fórečky, samé fórečky.
Já jsem pro každou legraci. Ale teď vážně. Být pětkrát nejlepším střelcem ligy, to by mě fakt lákalo. A kdyby mi ti zlatí mostečtí kluci zase pomáhali stejně jako v posledním roce, tak velká utopie by to nebyla.
