Jaké vzpomínky vám tedy z Ruska zůstaly?
Na první půlrok vzpomínám v dobrém. Měli jsme českého trenéra, pana Chovance. Druhý půlrok už to bylo horší. Nastoupil ukrajinský trenér Jakovenko a nastolil taková pravidla a podmínky, které se zvládaly jen těžko. Bylo to pro mě po psychické stránce dost náročné. Radši jsem odešel.
Co bylo nejhorší?
Od trenéra Jakovenka to byl nesmyslný tréninkový dril. Ani hráči, které si on sám přivedl, ho neměli rádi, což o něčem svědčí. Ani prezident klubu to s ním podle mého neměl jednoduché. Ze začátku se mu dařilo, asi po roce ho ale stejně vyhodili.
Teď jedete do nedaleké Soči na turnaj. Na co se nejvíc těšíte?
Asi na přírodní trávu. Umělá tráva po zranění, co jsem měl, pro mě není nic jednoduchého (loni na jaře operace křížového vazu v koleni, pozn. aut.). Navíc jedeme do jiného podnebí, zahrajeme si s kvalitními zahraničními soupeři. Bude to přínos.
První zápas ve čtvrtek odehrajete s třetiligovou Sočí. Máte představu, co vás může čekat?
Co mám zkušenost, tak v Rusku jsou i týmy z nižších soutěží kvalitní. V Rusku se mají sportovci obecně dobře, mají vytvořené podmínky. Nemají tedy důvod odcházet jinam. Navíc Soči je jeden z nejbohatších krajů. Podle toho soudím, že tým nemůže být špatný.
Jste v přípravě, ale turnaj například přenáší televizní Eurosport. Jak k němu tedy přistupujete, prestižně?
Tak bych to neřekl. Jde hlavně o to získat zápasovou kondici, dostat se herně do pohody. Chceme samozřejmě uspět, ale jestli turnaj nevyhrajeme a pak v prvním jarním ligovém zápase porazíme Baník, bude to důležitější výhra.
