„Baník... Na ten jsem samozřejmě chodil jako kluk, když hrál s Bayernem a podobně. Jsem Ostravák a Baník je Baník, ten asi nikomu z Ostravy není lhostejný. Byl jsem rád, že jsem do něj mohl jít,“ řekl Petr Samec.
V Baníku byl později i asistentem prvoligového trenéra. „Jednou s Petrem Frňkou a podruhé s Radimem Kučerou, ale bohužel výsledky nebyly...“ Petr Samec začínal s velkým fotbalem v Havířově. Tam naposledy i trénoval, do loňského února. Nyní čeká na zajímavou nabídku.
„Ano, momentálně jsem volný. Zatím nic nemám,“ potvrdil bývalý útočník, který trénoval také v Hlučíně, Opavě, Karviné, kuvajtském Al Fahaheelu a Háji ve Slezsku.
Upozornil, že uživit se trenéřinou je složité, byť má nejvyšší profesionální licenci UEFA. „Neříkám, že licence je k ničemu, ale někteří ji nemají, a stejně trénují na vrcholové úrovni. Někdo jiný s licencí je zaštítí a nikomu to nevadí. Nevadí to na svazu, nevadí to trenérské unii. Všichni vědí, jak to chodí, a nic se s tím nedělá.“
Uznává, že kvalitní trenér může být i bez licence. „Ano, nic proti tomu, ale když budu dobrý řidič, také nemohu jezdit bez řidičského průkazu.“
Takže nebylo by lepší trenérské licence rovnou zrušit? „Přesně tak, když už. Jenže pokud je nějaká podmínka daná, měla by se dodržovat. Ty licence určitě k něčemu jsou. Chodíme na školení, platíme si je. Asi by měly mít nějaký význam.“
Má vůbec chuť ještě trénovat? „Mám, ale je pravda, že po angažmá v Havířově, kde jsem byl i předsedou klubu, jsem byl zhnusený.“
Vadilo mu, že někteří lidé, kteří měli vliv na chod klubu, do něj zatahovali politiku. „Trochu mě to od trenéřiny odradilo, říkal jsem si, že se na to možná vykašlu.“
Fotbal? Přednost dostal vandr
Moc nechybělo a český fotbal by Petra Samce vůbec nepoznal... Začínal v žácích NH Ostrava, leč v dorostu skončil. „Raději jsem jezdil na vandry a chodil na diskotéky,“ přiznal.
Na hřiště se vrátil díky kamarádovi. „Někdy v roce 1983 mi zavolal, jestli si nechci jít zakopat do Hrabůvky,“ zmínil oddíl, který působí na nejnižší úrovni.
A pak šel na základní vojenskou službu. „Byl jsem u pohraniční stráže, ale hrál jsem tam za Rudou hvězdu Planá u Mariánských Lázní krajský přebor.“
Po vojně se zkoušel prosadit ve Vítkovicích, ale zbrzdily ho zdravotní problémy. A tak šel do NH Ostrava. Tam pobyl dva měsíce, než si ho vytáhl Baník Havířov do druhé ligy.
Vzpomíná, že tehdy fotbalisté i fárali. „Ale ne pravidelně,“ usmál se. „Většinou když jsme prohráli. Byl to takový bič na nás. Tenkrát byl předsedou pan Kopecký (Jaroslav), ten se s tím nemazlil. Prohrát se mohlo, ale když výkon neodpovídal představám, v pondělí jsme sjeli dolů a šli makat.“
Běžná šichta to nebyla. „Byla kratší, tuším čtyřhodinová, od šesti ráno. A pak jsme už zase trénovali.“
V roce 1989 v Sigmě Olomouc poprvé nakoukl do nejvyšší soutěže, připsal si první čtyři starty. Premiérový gól mezi elitou dal Dunajské Stredě za České Budějovice, kam ho vytáhl trenér Jiří Kotrba.
Nejvyšší soutěži si zahrál i za Drnovice, Union Cheb a Hradec Králové. „Cheb byla nejlepší štace, co jsem měl. Dostal jsem se odtamtud do nároďáku, měli jsme perfektní partu, narazil jsem tam na super trenéry (Dušan Radolský a Milan Bokša – pozn. red.).“
Vrcholem byl zápas s Francií
V národním týmu Petr Samec odehrál devět utkání a dal dva góly. Za vrchol považuje utkání s Francií (2:2) z roku 1994 v Bordeaux.
„Byl to sice přátelák, ale proti nám byl nabitý mančaft – v bráně Lama, v poli Blanc, Lizarazu, Zidane měl premiéru... Byl to zážitek. Když jsem se rozcvičoval a viděl Thurama a Desaillyho, to byli dvoumetroví obři... To jsem si říkal, že jestli do utkání naskočím, což se i stalo, tak to bude asi frmol.“ A byl?
„Naštěstí jsem byl rychlý, takže k nějakému souboji s urostlými obránci nedošlo, to bych byl v uvozovkách na lopatkách,“ smál se.
V sezoně 1995 až 1996 si Petr Samec zahrál s Hradcem Králové Pohár vítězů pohárů a s devíti brankami byl nejlepším střelcem soutěže. „Se mnou tam byli takoví hráči jako Ian Wright, Roberto Baggio, Robbie Fowler.“
V součtu s góly z reprezentace byl mezi desítkou nejlepších kanonýrů světa. „První byl Jürgen Klinsmann. Byl tam i Davor Šuker. Ocitnout se v takové společnosti není špatné.“
Ještě než odešel do Hradce Králové, jednal Petr Samec se Spartou a Slavií. „Ve Spartě jsem už byl domluvený, ale čekali na odchod Sigiho (Horsta Siegla). Když se vše oddalovalo, začal jsem jednat se slávisty. Tam zase čekali tuším na odchod Patrika Bergera. Tehdejší majitel Chebu pan Mlátilík mi však řekl, že když do týdne, možná čtrnácti dnů nepřestoupím, tak mě nepustí. Načež přišel Hradec. Čtyři roky v Chebu byly super, ale chtěl jsem se zase někam posunout, zahrát si pohár.“
Celou kariéru odehrál v Česku. Z Baníku mohl odejít do Číny, jenže tehdejší předseda klubu Oldřich Novák ho nepustil. „Asi bych si finančně pomohl, ale bohužel to nedopadlo.“ A jak je to s tím jeho čichem na góly? „Zakončení, technika se dá naučit, ale najít si správné místo, mít předvídavost, kam by balon mohl letět, to asi naučit nejde, to člověk musí mít v sobě.“
