Ostravský dialekt, rázné odpovědi a slezský původ zkrátka brněnský obránce nezapře. „Jsem z Ostravska. V Baníku jsem před nějakými deseti lety naskočil do ligy,“ poví 30letý Pavlík. „Pořád se tam vracím, mám tam rodinu, ale moje myšlenky jsou v Brně. Hraju za Brno, jsem tu rád a udělám všechno pro to, abychom vyhráli.“
Ligový start bude pro vysokého chasníka speciální i ze zcela jiného důvodu.
Přestože v Brně kope teprve půl roku a v kabině sedí starší, zkušenější a ligou daleko protřelejší harcovníci, bude právě Pavlík tím, který přivede Zbrojovku na trávník s páskou na levé paži. „Doufám, že tým povedu nejen já, ale my všichni starší správnou cestou,“ praví nový kapitán.
Čekal jste, že se z vás za půl sezony stane lídr a jedna z ústředních postav týmu?
No čekal... (přemýšlí) Kdybych řekl, že ano, bude to znít divně. Musím říct, že jsem byl překvapený, že to vyšlo už teď a stal se ze mě kapitán.
Zavzpomínejte, jak vás počátkem roku přijali ve Zbrojovce.
Když máme s týmem společnou večeři, noví kluci musí zpívat. Já už jsem to absolvoval v zimě, teď to čekalo na další kluky.
Co jste zpíval?
Můžete si vybrat. Zazpíval jsem lidovku - Co jste hasiči, co jste dělali. Spoluhráči mě v tom nechali nejdřív vykoupat, ale za chvilku se chytili. (usměje se) Jako kapitán máte i mimofotbalové úkoly. Třeba jako teď, když se účastníte předsezonní tiskové konference. Jak to zvládáte? No, potím se! (rozesměje se) Ale je tady dost teplo. Nemám s tím problémy, když to slouží jako propagace klubu nebo města. Je to v pohodě.
Před přestupem do Brna jste přes pět let kopal na Slovensku. Už jste přivykl české lize?
Už mám nějaký ten rok odehraný, ale musím říct, že česká liga je oproti slovenské o level výš. Úplně ve všem! V zájmu fanoušků, v mimofotbalovém zázemí. Stadiony jsou na daleko lepší úrovni než na Slovensku. A po fotbalové stránce je také vše o stupeň výš - v rychlosti, v osobních soubojích, v taktice.
Na Slovensku ale pořád bydlíte a do Brna dojíždíte, že?
Pořád to platí. Bydlím kousek za Senicí ve vesnici Prietrž, člověk se tam zklidní. Už jsem tam žil, když jsem hrál za Senici, takže mě lidé znají. Je to v Záhoří, které se podobá jižní Moravě. Lidé jsou pohodoví a strašně rádi vám pomůžou.
Kdyby volili hráči, kapitánem je AshiruNejprve trenér Svatopluk Habanec přemýšlel, že by do kabiny přinesl lístečky, na které by jeho svěřenci napsali, koho si přejí za kapitána. „Kluci by si z toho ale udělali srandu a vybrali by Ashirua,“ zmíní kouč nigerijského křídelníka. Proto se rozhodl sám ̈- pásku (překvapivě) nafasuje obránce Pavlík. „Většina lidí čekala Honzu Poláka, ale ten si musí víc hlídat sám sebe než vnitřek kabiny,“ líčí Habanec. Další varianta? Zkušený brankář Dušan Melichárek. „Gólman-kapitán je pro mě nepřípustný, je daleko od hry,“ podotkl kouč. „Naopak stoper má všechno před sebou, volba byla pro mě celkem jednoduchá.“ |
Také jste nedávno prozradil, že se vaše rodina rozroste. Jak se připravujete na roli otce?
Někdy kolem Vánoc čekáme přírůstek. V domácnosti tomu podřizujeme různé věci, obnáší to nějaké stěhování. Ale je to běžné, co prožívají i ostatní. Spíš jenom přemisťujeme nábytek a děláme prostor malému.
Aby novot nebylo málo, jste čerstvý třicátník. Cítíte se tak?
To ne. Cítím se na čtyřiadvacet!
Zpět k fotbalu. Jak bude obtížné navázat na Pavla Zavadila, který kapitánskou pásku nosil před vámi?
Pavel byl v Brně pět let. Měl jsem tu čest ho zažít v kabině půl roku, snad jsem od něho ty dobré vlastnosti stihl odkoukat. Když jsem hrál v Senici, kapitána jsem tam zastával asi rok a půl. Takže i já nějakou zkušenost asi mám.
Právě Zavadilovy vášnivé rozpravy s rozhodčími se staly zábavným evergreenem. Jak jste na tom vy?
Myslím, že nejsem až tak výbušný jako někteří jiní hráči. Ale nervy pracují vždy a budu se snažit komunikovat v rámci slušnosti. Přece jenom - jsme lidi, a ne zvířata.
Je těžké se udržet a chovat se na hřišti jako diplomat?
Někdy je to těžké. Ale chyby udělají hráči i rozhodčí - a v ten moment to člověka štve. Když se ale podívá s odstupem času a uvidí, že to rozhodčí měl těžké a neviděl to, pochopí to. A to je právě o tom, udržet nervy na uzdě.
Kapitáni často vyprávějí o tom, že kvůli řízení týmu se mnohdy nemohou koncentrovat na vlastní výkon. Jak jste na tom vy?
O tohle strach nemám. Určitě to bude trošku náročnější na soustředění, ale věřím, že to zvládnu. Mám tam kolem sebe Dušana Melichárka, Honzu Poláka, Tomáše Pilíka nebo Tomáše Jablonského. Myslím, že zkušených nás je dost, kteří mi určitě rádi pomůžou to ukočírovat.
Klub přivedl nové hráče na ofenzivní posty. Obrana zůstala neměnná, může to být plus?
Může to být výhoda. A věřím, že to bude výhoda! A vepředu si myslím, že jsme dobře posílili. Na soustředění jsme to sehráli a připravujeme se celou dobu na první zápas, který je nejdůležitější.
Vypsal jste nějakou motivační prémii spoluhráčům, když se povede porazit „váš“ Baník?
Už něco proběhlo, že bude nějaké větší občerstvení, když se to povede. Je mi jedno, co to bude, ať si kluci vyberou. Je to důležitý vstup do podzimu.
Vedení Zbrojovky chce skončit v první polovině tabulky. Útočníci si zase vytyčí nějakou gólovou metu, brankáři počet vychytaných nul. Co vy jako stoper?
Nic takového nemám. Góly nebo nuly neřeším, pro mě je důležité, aby šlapal tým jako celek. A když už si mám dát nějaký osobní cíl, bylo by to odehrát co nejvíc zápasů bez zranění. A jako tým se budeme chtít pohybovat někde ve středu tabulky.
Jak na Baník? Útok s Barošem a Poznarem budí respekt.
Útočníci jsou šikovní, ale nemůžeme se soustředit jenom na ně. Musíme se soustředit na všechny. Baník se vrátil po roce do ligy, bude mít chuť. A co mám informace, přijede dost lidí, kteří je budou hnát.
Co vám jako obránci vyhovuje víc? Soubojový forvard jako Poznar, nebo rychlostní typ jako Baroš?
Mám rád útočníka, kterého ubráním a nedá nám góla. (usměje se)
