Užíváte si otcovskou roli?
Je to něco úžasného. Radost vracet se domů.
Netlumí vám radost zranění, které jste utrpěl v souboji se slávistou Jarolímem?
To víte, že tlumí. V době utkání se Slavií měla Sofie přesně čtyři měsíce. Ale nerozhodí mě to. Zranění k fotbalu patří. Do zápasu jdete s tím, že se můžete zranit.
Co se přesně stalo?
Jarolím mi otočil kotník do pravého úhlu. Mám výron. Kotník je nateklý, modrý. Až splaskne otok, tak se pozná, jestli je něco s vazy.
To muselo bolet.
Ani mi to nepřipomínejte! Nebylo to nic příjemného.
Spoluhráč Šultes si postěžoval, že slávisté po vás dost šli. Viděl jste v tom zákroku úmysl?
To ne. Jarolím byl v souboji později. On není zákeřný hráč. Úmysl jsem v tom nehledal. Mají takový styl hry. Věděli jsme, že budou agresivní.
Dovedete odhadnout, jak dlouho budete bez fotbalu?
To nejde. Zlepšit se to může ze dne na den. Teď chodím každý den na magnet, elektriku a na laser. Záleží, jak se to bude hojit.
Přitom výron ve stejném kotníku jste léčil předtím. To je smůla.
To je velká smůla. Mrzí mě to. Byl jsem naštvaný na všechno. Po zranění jsem celý týden trénoval s klukama, cítil se dobře. Byl jsem rád, že jsem dostal od trenéra důvěru od začátku. Těšil jsem se, ale hrál jsem jen dvacet minut.
Kromě vás má Sigma dalších osm hráčů, kteří mohou nastoupit v útoku. Jak snášíte nevídanou konkurenci?
Útočníků je moc. Konkurence je velká, ale jen k dobru věci. Každý ze sebe musí vydat to nejlepší, jinak ho trenér nahradí. Musíme dát do toho sto procent.
Víte, že už je to rok, kdy jste naposledy vstřelil ligový gól v Kladně?
Cože? To už je rok?
Přesně 28. března.
To už je zase dlouhé čekání. Sice ne čtyři a půl roku jako předtím, ale je to dost. Co se dá dělat. Věřím, že se vrátím co nejdřív, dostanu šanci a gól dám.
Chybí vám branky?
Jasně. Když jsem dával góly v přípravě, víc jsem si věřil. Každému útočníkovi góly pomohou v sebevědomí. Začnete si věřit.
Do ligy jste v Olomouci naskočil už v devatenácti letech. Po sérii hostování se vám stále nedaří usadit v sestavě natrvalo. Nenapadlo vás to v Sigmě zabalit a zkusit štěstí jinde?
Jasný, že mě to napadlo. Ale napadlo mě to dřív. Teď se v Olomouci cítím dobře. Narodila se nám dcera. Mám tady zázemí. Olomouc patří k nejlepším klubům v republice. Jsem rád, že v něm můžu být. Udělám všechno pro to, abych se do základní jedenáctky dostal co nejdřív a ukazoval kvality.
Podzim jste strávil v Hlučíně, kde jste se po letech zase sešel v útoku svým bratrem Vojtěchem. Jaké to bylo?
V Hlučíně to bylo ze začátku v klidu, ale potom ekonomická stránka přestala fungovat. Nedostávali jsme výplaty. Od toho se všechno odvíjelo. Hráči byli naštvaní. Ozval jsem se vedení, že nejsou peníze. Za půl roku se tam vyměnili tři trenéři. To týmu taky nepřidalo. Atmosféra byla špatná – a spolu s bráchou jsme přestali hrát.
Přitom jste dělal Hlučínu kapitána.
Pokud jsem hrál, byl jsem kapitán. Proto jsem musel za kabinu řešit peníze. Řekl jsem, co jsem cítil. A to se jim nelíbilo.
Návrat do Olomouce jste tak asi jen uvítal.
Letos jsem mohl hrát už jen za Hlučín, nebo Olomouc. I kdybych mohl jít někam jinam, vždycky bych preferoval Sigmu.
