„Dnešní generace fotbalu nic nedává – a pak to tak vypadá. A jestli si to někdo přečte, tak je mi to s prominutím u pr…. Potřebuju to ze sebe dostat,“ zuřil jediný olomoucký střelec Martin Nešpor po remíze 1:1 s Českými Budějovicemi.
Za podzim jste vybojoval třetí penaltu. Vybíráte správná místa?
Jen shrnu, že ty tři penalty jsou z mého pohledu stoprocentní, naposledy mě (Maksym Talovierov) zatáhl oběma rukama.
Jestli jsem ve správných prostorech? Asi ano. Ale ve správném prostoru mám také být, když Šimon Falta dává v prvním poločase centr z levé strany a projde to malým vápnem. To je moje velká chyba.
Čtvrtá remíza 1:1 v řadě naštvala trenéra Látala. Co vás?
Jestli se trenér naštval, tak se mu nedivím. Jsem naštvaný hrozně. To je vizitka našeho týmu, že čtyři zápasy neudržíme výsledek. Vyrůstal jsem v Bohemce a tohle se tam stát, tak ani nechci říkat, co by bylo v šatně. Hráči, kteří mě vychovali, by si čtyři zápasy takto nenechali utéct. Vzpomenu si na Sňozíka, Hartiga, ti by tam nechali duši. Jirka Rychlík by kopal balony na tribunu a urvalo by se to. Je to o povaze, charakteru, a co tomu každý hráč dá.
„Po takovém zápase by Hartig každého naháněl v šatně. To jsou vítězné typy, které milovaly fotbal.“
Je to na vyříkání si v šatně? Tady se pořád něco vyříkává…
Nejhorší je hledat chybu v druhých. Pořád přirovnávám, vzpomínám na hráče, které jsem poznal. Třeba David Jarolím mi vždycky říkal: „Začni sám u sebe. Co tomu dáš, to se ti vrátí. Nejhorší je hledat chybu v druhých.“ Nebo dedukovat, co druhý dělá a jak by to mělo být. Ráno máš vstát a jít na trénink. Furt si něco vyříkávat? Fotbal není o debatě, ale o tom, co mu dáš. Výsledek je, že máme čtyři zápasy výsledek 1:1. Mně je u zadku, jestli si vypracujeme šance. My ztrácíme body, prémie, to jsou fakta.
Co tedy s tím?
Tady si nikdo neumí říct nic na rovinu, a když se to řekne na rovinu, tak se každý urazí. A pak si jenom špitají ptáčci za zády a pro mě to je nelidskost. Neberu, že bychom si měli o něčem povídat, máme začít od těžké práce. Do zápasu máme jít vyhrát a být koncentrovaní až do konce. Ne, že první poločas to jde, a druhý ne, čtyřikrát za sebou. To není fotbal. Ten je o zaujetí, snaze, a co mu dáš. První poločas normálně hrajeme a druhý, když jsou ještě Budějovice o deseti, tak hrozily víc než my a zaslouženě daly gól na 1:1.
 |
Naznačujete, že v kabině není všechno v pořádku?
To není o kabině, ale o koncentraci. Na lavičce může sedět trenér Brückner, Uličný nebo Guardiola, ale hrajeme si to na hřišti sami. Je to o nás, jak k tomu přistoupíme. Asi je to uspokojení z naší strany, nebo nevím, jak to pojmenovat. Necháme se zahnat, nebojujeme, nejsme koncentrovaní, vypouštíme souboje a z toho dostáváme góly. Nejde o to, jestli se Tonda baví s Jirkou v šatně. To je o člověku, co tomu dává. V kariéře jsem neměl tolik zápasů, že i když se herně nedaří, tak neudržíme výsledek. Každý si může sáhnout sám do svědomí. Pořád to budu omílat, tak to je. Každý si má uvědomit, co tomu dává, nejhorší je dedukovat, co má dělat druhej, to je propast.
Myslel jsem pasáž, kdy jste říkal, že si nikdo neumí říct nic na rovinu, a když se tak stane, urazí se a špitá se za zády. To přece není zdravé prostředí.
Není, ale v tom je asi naše česká populace zběhlá, že když řeknete něco někomu do očí, tak někdo to vezme, ale 95 procent si to nebere a za zády vás sekají. Vždycky jsem – co na srdci, to na jazyku. Někdo si mě za to váží, jiný to bere jako vyhledávání konfliktů. Když jsem byl v Boleslavi, ve Spartě nebo v Polsku, tak to tak chodilo a řeklo se to na rovinu. Okecávání a nemluvení pravdy je to nejhorší. Kdybych vrátil čas a vzpomenul si, tak po takovém zápase by Hartig každého naháněl v šatně. To jsou vítězné typy, které milovaly fotbal a dělaly pro něj první poslední.
Může hrát roli uspokojení z toho, že jste po loňské bídě nahoře?
Beru to tak, že jdu do každého zápasu vyhrát a nějaké uspokojení nemám. Zvlášť po těch kolech, ve kterých jsme ztratili tolik bodů. Jdeš do zápasu, že to chceš napravit. Uspokojení určitě nemáme. Je to o koncentraci, přijde druhý poločas a je to jak přes kopírák. Přestaneme běhat, bojovat, koukáme na časomíru a čekáme, že čas uteče. Ale to není jen ve sportu, ale i v normálním životě. Jsem z toho úplně zdeptanej.
Přitom jste stále čtvrtí.
Sezonu jsme si rozjeli výborně, nic není ztracený. Můžeš se jen probudit a jít do dalšího zápasu v pátek s Baníkem; a je nesmyslné, aby nás psychika svazovala. V tom je fotbal krásnej, že vás čeká další zápas, kterým můžete vše napravit. A to je nejhezčí, že se tam můžete ukázat, píšete si svou vizitku, nosíte své jméno na dresu na zádech. To mě žene pořád dopředu. Ať mi bude třicet, nebo čtyřicet, každou hru chci vyhrát. A jestli pokazím zápas, tak udělám první poslední, abych ten další vyhrál.
