Chlapa, který milovanému Baníku, když byl zrovna zadlužený až po uši, jen tak daroval milion korun, aby si hráči nemuseli půjčovat peníze u rodičů. Teď Baroš nesmí příštích pět zápasů hrát.
Těch 150 tisíc, což je druhá část trestu, vem čert. Když na to přijde, na pokutu se mu fanoušci demonstrativně složí během pár desítek minut. Horší je to s první částí...
Pět zápasů je adekvátní flastr. Ne nízký. Ne exemplární.
Baroš v neděli surovým zákrokem (i když sám tvrdí, že nikoli zákeřným) trefil slávistu Součka. Loktem ve výskoku. Samo o sobě to byl faul, za který se okamžitě uděluje červená karta. Hanba!
Jenže ostravský bůh svoje provinění na hřišti neuznal a v emocích ho svalil na rozhodčí, kterým vynadal tak sprostě, že by se i dlaždič styděl. Pustit Barošovu zlobu do televize, slyšeli byste jen: „Píp, píp, píp!“
Disciplinární komise pracovala s fakty. Čili s tím, co si přečetla v zápise o utkání. I to stačilo: „Odezírání výroků z úst jsme neprováděli, to by byla čirá spekulace a my pracujeme jen s fakty.“
Komise neshledala žádnou polehčující okolnost. Tím spíš, že to ještě není ani rok, kdy Barošovi za urážky rozhodčích napařila 100 tisíc. Recidivu logicky nepřipustila.
„Mrzí mě, jak jsem reagoval, a chtěl bych se rozhodčím za svá slova omluvit. Bohužel jsem neudržel emoce plynoucí z náročnosti zápasu a pocitu velké křivdy, s níž jsem se zkrátka v dané chvíli nedokázal vyrovnat,“ vzkázal Baroš přes klubové stránky.
Bohužel až tři dny po incidentu, tudíž těžko uvěřit, že to nebyla omluva jen naoko. Pokud si celý případ shrneme, vychází z toho, že:
– Baroš to vážně přehnal a svoje 37. narozeniny oslaví na konci října jen jako nehrající šéf,
– Baník může bez svého kapitána ve zbytku podzimu poztrácet dost bodů. Dosud byl rozjetý, na špičku ligy ztrácí jen dva body,
– trest Barošovi prospěje (a snad nejen jemu), aby propříště nevyváděl, protože něco takového si (nikdo!) nesmí dovolit; aby z pár centimetrů plival na rozhodčího vulgarity nejhrubšího zrna, aby po něm vztekle sahal nebo do něj strkal,
– ligovým rozhodčím by měla čtvrtečním rozhodnutím narůst autorita. Nechávají si od fotbalistů nadávat až příliš často a v pozápasové zprávě to zatajují. Tím pádem jdou sami proti sobě a hráči toho zneužívají.
