Proč jste se vlastně rozhodl složit funkci?
Fotbal jsem nedělal pro peníze, ale pro svoji radost a pro určitý adrenalin. Taková práce mě musí těšit. Ve vedení jabloneckého klubu se však udály určité změny a některé věci potřebuji vědět narovinu.
Jaké změny máte na mysli?
Nerad bych se do toho pouštěl... Já jsem zvyklý jednat upřímně a totéž očekávám od druhých. Pokud to není, nemám důvod dál pokračovat. Ale s hráči, realizačním týmem nebo ředitelem Flodrmanem mám nadále ty nejlepší vztahy.
Na postu šéfa jabloneckého klubu jste působil pět let. Na co budete nejraději vzpomínat?
Největší úspěchy jsem paradoxně zažil ještě jako sponzor klubu. Jablonec vyhrál český pohár, patřil ke špičce ligy a hrál Pohár UEFA. Na to se samozřejmě nezapomíná. Ale proč jen vzpomínat? Já přece v Jablonci nekončím. Dál sem budu jezdit na fotbal a spolupracovat s klubem, i když už v něm nemám žádnou funkci.
Ale zažil jste určitě i hodně nerváků.
Ano, ale to patří k věci. Vždycky jsem se samozřejmě nejvíc strachoval, abychom nespadli do druhé ligy.
Prý jste kvůli tomu začal i kouřit.
To není pravda. Kouřil jsem už předtím. Ale je fakt, že jsem několikrát přestával a pak s tím znovu začal. Teď před Vánocemi jsem si však řekl dost. Od té doby jsem neměl cigaretu v puse.
Jste šéfem české pobočky firmy Nikon. Zůstane společnost i nadále sponzorem jabloneckého fotbalu?
Zatím určitě, máme s Jabloncem platný kontrakt na reklamu.
Takže váš odchod z vedení klubu není předzvěstí stažení Nikonu z Jablonce?
Určitě ne, to s tím vůbec nesouvisí.
Pracoval jste v Jablonci, ale zároveň jste slávista. Jak to šlo dohromady?
Je fakt, že zpočátku jsem byl při zápasech Jablonec - Slavia hodně rozervaný. Jsem slávista od narození. Pocházím z Prahy, ale na Spartu a Slavii si přece hrají i kluci v Ostravě. Od roku 1994, kdy jsem přišel do Jablonce, je ale moje srdce tam.
Za vaší prezidentské éry se u jabloneckého kormidla vystřídalo šest trenérů. Není to trochu moc?
To máte těžké. Když se na některý jiný klub dívám zvenčí, taky si říkám, proč odvolávají tak kvalitního kouče. Zrovna tak někdo může pohlížet na Jablonec. Ale když se něco mění, vždycky jde první trenér. Zní to jako klišé, ale je to ta nejlacinější varianta.
Který z koučů podle vás zanechal v Jablonci největší stopu?
Všichni trenéři, kteří klubem prošli, jsou dodnes moji kamarádi a občas si telefonujeme. Není mezi námi žádná zášť. Bylo by proto nefér, kdybych někoho z nich vyzdvihoval. Pešice dostal tým do ligy, Kotrba s ním zažil největší úspěchy, Hřebík zase začal novou koncepci, ve které úspěšně pokračoval Palička. Kouč Rada má teď obrovskou šanci.
Za vaší éry Jablonec přestavěl stadion podle požadavků svazu a vztyčil umělé osvětlení. Hřeje vás to u srdce?
Rekonstrukci stadionu si nedávám za osobní úspěch. Nezapomeňte, že já většinu času trávím v Praze. Víc tomu pomohli lidé, kteří žijí přímo v Jablonci. A samozřejmě samotné město.
Co byste popřál jabloneckému fotbalu do nového roku? Udržení v nejvyšší soutěži?
O záchraně první ligy vůbec nechci mluvit, ta by měla být samozřejmostí. Vidím, že soupeři Jablonce se posilují a získávat body na jaře bude hrozně těžké. Přál bych ale Jablonci, aby se do budoucna pohyboval v horních patrech tabulky. A nemuselo by to být až za dva roky, ale třeba už letos. Příležitost k tomu určitě je.
