Co řeknete k utkání?
Není k tomu co říct.
Po minulé porážce 3:4 na Bohemians přitom někteří vaši spoluhráči tvrdili, že takhle to dál nejde.
Něco takového si říkáme už sedm zápasů. Mluvíme, že to musíme zlomit, ale pořád nic. Samotnému je mi z toho smutno.
Berete si to osobně? Co se musí ve Spartě změnit, aby se vám zase spalo dobře?
Hodně věcí. Víc k tomu neřeknu.
Čekáte zemětřesení?
Něco se stát musí. Nohy ani hlava nám nejdou tak, jak by jít měly.
Bojíte se vy i ostatní o místo ve Spartě?
Určitě. Každý hráč chce za Spartu hrát, ale každý také vidí, že mužstvo není v pohodě.
To bylo zjevné i v Jablonci.
Zvlášť v první půli. V kabině jsme si pak řekli pár věcí, zdravě se naštvali. A proměnit po přestávce nějakou šanci, mohli jsme mít bod.
Zasloužený bod?
Zasloužené bylo vítězství Jablonce. Dobře nehrajeme už delší čas.
Kdy krize podle vás začala?
Porážkou 0:3 v Liberci v osmém kole. Do té doby jsme bez prohry vedli tabulku, pak se to ale zlomilo.
Brzy poté skončil kouč Lavička. Nebylo to předčasné?
Neodpovím. Nevím, co mám říct.
Nesvědčí o slabé psychice týmu, když ho zlomí jedna prohra?
Neřekl bych. Máme tady kluky, co za to umějí vzít.
Ale soupeři už se Sparty nebojí.
Sami jsme si zavinili, že z nás nejde strach.
