V prvním poločase neměl moc práce, těsně před přestávkou však dostal nešťastný gól. Střelu olomouckého Zbožínka tečoval spoluhráč Zbončák a Kozáčik už na změnu směru nestihl zareagovat.
"Viděl jsem to na poslední chvíli. Udělal jsem krok stranou a už jsem se nemohl vrátit."
Druhý gól dostal v 58. minutě, prostřelil ho Michal Hubník. "Byl tam úplně sám. Snažil jsem se mu zmenšit střelecký úhel, ale dal to podél mě," popisoval.
Celý zápas neúnavně komunikoval s obránci a hlasitě je dirigoval. "Snažím se na kluky křičet česky, ale občas to ještě pomíchám se slovenštinou."
Těšil se, že ho přijedou ze Slovenska podpořit při důležitém zápase rodiče, nakonec to musel zvládnout sám. "Táta dostal chřipku, tak přijedou snad příště."
I Kozáčik byl v týdnu nemocný. "Ještě dva dny před zápasem jsem měl horečku. Teď zase zalehnu do postele a musím to doléčit."
Na podzim dostával Kozáčik příležitost jen v zápasech českého poháru, v lize měl místo v brance jisté Radek Černý. "Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposled chytal ligu, je to strašně dávno," přemýšlel.
Bylo to v říjnu 2003, kdy Slavia hrála právě s Olomoucí. Na Hané tenkrát prohrála 2:0, možná proto, slovenský fotbalista na zápas raději rychle zapomněl.
Uvažoval někdy během vysedávání na lavičce o tom,že by zkusil štěstí někde jinde? "Kdepak, věřil jsem, že šance přijde. A navíc, žádné konkrétní nabídky jsem během té doby neměl. Když nechytáte, tak se o vás prostě neví," přiznal Kozáčik.
Po odchodu Černého do Tottenhamu se stal téměř ze dne na den ve Slavii brankářskou jedničkou. "Největší rozdíl? Samozřejmě zodpovědnost. Věřím, že tuhle situaci zvládnu. Je pro mě hodně důležité, že cítím podporu a důvěru spoluhráčů," dodal jedenadvacetiletý gólman.
