Když jako teenager zkoušel prorazit v Juventusu, potkával často v tréninkovém centru na Pavla Nedvěda. „Jednou jsem po operaci shodil pár kilo a on mi povídá: Ty jsi nějakej hubenej! Já nevěděl, co znamená hubený, u nás se to řekne chudý. Tak jsem mu jen přikyvoval,“ směje se Jakub Hromada.
Teď naopak občas slovenštinu proloží českým slovíčkem - třeba místo jeseň říká podzim. „To abyste mi rozuměli,“ usmívá se. „Jazyky mě baví, italštinu mám skoro jako rodný jazyk, umím i anglicky, ve škole jsem se učil němčinu.“
Po dvou letech už je slovenský záložník v Česku jako doma, jen Plzeň vyměnil za Slavii. A nelituje, i když bývalí spoluhráči míří za titulem a Slavia reálně bojuje jen o druhé místo. Když v sobotu Plzeň porazí, může korunovaci aspoň oddálit.
„Pro mě osobně by nebyl hezký pohled, kdybych viděl, jak slaví titul na našem hřišti,“ přiznává Hromada, jemuž brzy bude dvaadvacet. „Chceme tři body!“
A vy osobně? Chcete Plzni vrátit, že si vás loni nenechala?
Asi jim nemám co vracet. Nějak jsme se neshodli, konec nebyl moc hezký a mě jen mrzí, že jsem dodneška nedostal vysvětlení proč. Ale jsem rád za to, jak to dopadlo: že jsem teď ve Slavii. A na zápase se budu připravovat jako obvykle.
Co se v Plzni pokazilo? Dlouho jste patřil do základní sestavy, počítalo se s tím, že hostování ze Sampdorie se změní v přestup.
Jedno je třeba říct: byl to pro mě moc důležitý rok. Trenér Pivarník mi dal důvěru a až do jeho odchodu jsem pravidelně hrál. Cítil jsem, že i vedení mi věří, ale to se po trenérově konci nějak vytratilo. Z neznámých důvodů jsem šest sedm zápasů strávil na tribuně, nevěděl jsem, co se děje.
Nevíte to ani teď?
Ne. Hlava si vymýšlela různé scénáře, snažil jsem se na to přijít. Už vyhazov trenéra byl pro mě zvláštní, vždyť jsme byli v té době první. A co se týče mě, přístup vedení mě potom opravdu zarazil. Dokud se dařilo a byly výsledky, vztahy byly vynikající, každý se se mnou bavil. Pak najednou přišel zlom, tým převzali asistenti Horváth s Bečkou...
Slávistický záložník Jakub Hromada (vpravo) se snaží odehrát míč před Davidzadou z Maccabi Tel Aviv v utkání Evropské ligy.
A vy jste vypadl ze sestavy.
První zápas jsem ještě hrál, ve druhém trenéři změnili rozestavení a pro jednoho záložníka najednou nebylo místo. To jsem bral úplně v pohodě, chápal jsem, že chtěli hrát ofenzivněji. Ale pak přišel zápas se Spartou, celý týden to vypadalo, že nastoupím v základní sestavě... Den před utkáním přišla nominace a já v ní vůbec nebyl.
Co vám blesklo hlavou?
Strašně mě to překvapilo, byl jsem zklamaný. Jel jsem kluky do Prahy aspoň podpořit a v den zápasu jsem náhodou potkal na obědě lidi z vedení, pány Šádka a Myslivečka. Z jejich slov to moc nevypadalo, že by se něco měnilo, snažili se mě podpořit, ale vnitřně jsem to nechápal. A konec sezony jsem pak opravdu odseděl na tribuně.
Nikdo vám k tomu nic neřekl?
To je to, co mě zklamalo nejvíc. Měli jsme skvělé vztahy, ale ze dne na den se mnou trenéři i vedení přestali mluvit. Necítil jsem podporu, důvěru, něco se stalo. Vědělo se, že v létě přijde trenér Vrba, možná se mnou nepočítal, ale aspoň jsem čekal, že mi to někdo vysvětlí. A to se nestalo.
Plzeň vás přitom původně chtěla ze Sampdorie koupit natrvalo už v zimě, ne?
Už jsme měli i předjednané podmínky tříleté smlouvy, bylo to téměř dohodnuté. Po první části sezony, která se mi povedla, za mnou agenti přiletěli na soustředění do Španělska, Plzeň mě chtěla nastálo, jen to administrativně nebylo možné. Až pak přišel zlom.
Ani na konci sezony jste se nedozvěděl, v čem byl problém?
Asi dvě kola před koncem jsem slyšel, že prý mají na můj post několik hráčů: Suchan, Kratochvíl, tehdy ještě Chrien... Asi spíš počítali s nimi, protože na mě by museli uplatnit opci. Ale víc nevím.
A chodil jste hrát za juniorku.
Nepřeřadili mě, trénoval jsem s áčkem, ale bylo to zvláštní. S Pavlem Horváthem jsem třeba měl předtím až nadstandardní vztah, dokud jsem hrál a on byl asistent, vždycky mi něco vysvětloval, pomáhal mi, bavili jsme se o fotbale i o jiných věcech. Najednou se mnou nekomunikoval nikdo a vysvětlení nepřišlo.
Jakub Hromada ze Slavie hlavičkuje před Michalem Šmídem z Bohemians
Mluvilo se i o tom, že jste ideálně nezapadl do kabiny. Bylo na tom něco pravdy?
To ani ne. Spíš když jsem přišel do Slavie, měl jsem trochu obavy. Říkal jsem si, že kluci vyhráli titul, že je to Praha... Ale kabina je super, kluci mě vzali okamžitě mezi sebe a parta je tady skvělá. Neřeší se, kdo je starý nebo mladý. Ať je vám osmnáct nebo pětatřicet, jde se společně na večeři.
V Plzni to tak nebylo?
Kabina je tam možná trochu rozdělená na dvě party, na starší a mladé. Ale nemyslím si, že bych nezapadl. První měsíc mě brali jako kluka, který nosí kužele a na tréninku podává vodu, ale postupně se moje postavení změnilo.
Pomohly vám dobré výkony?
Přesně tak. Když jsem začal hrát a kluci cítili, že jim pomáhám, vzali mě víc mezi sebe. Člověk tam prostě musí nejdřív něco dokázat, aby ho kabina přijala naplno. Starší kluci si ty mladší nepustí tolik k tělu, ale to je logické, udělali pět titulů, jsou dlouho pokupě.
Když se šlo na večeři, chodily dvě party?
(přemýšlí) Možná to tak bylo. Když šlo o nějakou plánovanou akci před sezonou nebo na jejím konci, šel samozřejmě celý tým. Ale ve volném čase trávili starší většinu času sami a my mladší zase jinde. Do party se tam hůř dostávalo, ale jakmile šlo o fotbal, držela kabina při sobě a táhla za jeden provaz.
TRÉNINK V DUBAJI. Fotbalisté Slavie si poprvé zatrénovali na zimním soustředění ve Spojených arabských emirátech.
O Plzni se ví, že je prostředím specifická. Je právě v tom její největší výhoda?
Všechno tam řídí pánové Paclík, Šádek a Mysliveček. Možná jim to pomáhá, starší hráči mají s vedením skvělé vztahy, všichni jsou tam dlouho. Nikdo jim nevěřil, že s takovým kádrem mohou udělat další titul, ale ukázalo se, že zřejmě ano. Jádro je pohromadě sedm osm let, udělali z toho výhodu.
Vy už asi v titul doufat nemůžete.
Poslední dva zápasy jsme výsledkově nezvládli, Plzeň to má ve svých rukou, stačí jim bod. Ale já věřím, že v sobotu zvládneme a udržíme si odstup od druhé Olomouce. Uděláme maximum, aby tady Plzeň nemohla slavit.
Jaro jí nesedlo, ztrácela body, ale vy ani další pronásledovatelé jste toho nevyužili. To je k vzteku, ne?
Mrzí nás to samozřejmě hodně. Dotáhli jsme se na čtyři body před jejich dohrávkou s Baníkem, ale nezvládli jsme to doma se Zlínem a Slováckem, aby to mohlo být zajímavější. Teď mají dostatečný náskok i zkušenosti, aby to dohráli. Ještě před dvěma zápasy bych mluvil jinak, chtěli jsme o to zabojovat, ale bohužel nám znovu odskočili. Teď už nečekám, že si to nechají utéct, ale chceme jim to aspoň znepříjemnit.
