Bývalý obránce a velký srdcař má zkrátka "napilno". "Moje dny jsou hodně dlouhé. Chvíli to trvalo, než jsem si zvykl, ale teď mám radost, jak všechno funguje," říká bývalý liberecký obránce.
BOGAS = LEGENDA! Obří transparent s Pilného přezdívkou rozvinuli fanoušci Liberce minulý týden při pohárovém utkání v Kolíně. "To mi vyrazilo dech. Musím těm klukům poděkovat, překvapilo mě, že po pěti letech si mě takhle pamatují," nevěřil kolínský kouč svým očím.
Co dnes dělají |
"Byla to velká rána, ale to potká každého fotbalistu kromě pár vyvolených," říká Pilný smířeně. "Celý život hrajete fotbal a vlastně nic jiného neumíte. Auto ale umí řídit každý, a tak toho moc nezkazím," směje se.
U fotbalu však chtěl vždycky zůstat. Začal proto trénovat. Nejdřív v Nové Pace, pak dva a půl roku v Převýšově. A už skoro dva roky je v Kolíně.
Začátky však byly těžké. Do Kolína přišel ve chvíli, kdy tým po odečtu bodů za korupci uzavíral divizní tabulku. Soutěž se nepodařilo zachránit, ale Pilný protáhl tým krajským přeborem a vybojoval divizi znovu. Ve skupině C je s Kolínem zatím třetí bez jediné porážky.
Jako obránce Liberce proslul herním přehledem, bojovností a tvrdou střelou z dálky. Byl vůdčím duchem kabiny a dokázal ostatní i seřvat. A také bojoval s nadváhou, od trenéra Csaplára dokonce svého času dostal ultimátum, kolik musí zhubnout.
Se Slovanem zažil krásné časy, kdy klub ze severu Čech začal dobývat fotbalovou Evropu. Dodnes vzpomíná na zápas na hřišti anglického Liverpoolu, do kterého vedl tým jako kapitán. "Byli jsme z té fantastické atmosféry pořádně vykulení, ale až tak hrozně to nedopadlo," usmívá se.
Po domácí výhře 2:1 nad AC Milán v předkole Ligy mistrů, která však znamenala vyřazení, zůstal sedět na trávníku a plakal. Věděl, že se mu rozplynula životní šance zahrát si tuhle prestižní soutěž. Dnes už to bere s nadhledem. "Pro mě osobně byl zázrak, že jsem si proti AC Milán vůbec zahrál. To jsem si vážně nemaloval ani ve snu."
V Liberci je teď v kontaktu hlavně s tamními trenéry Vodičkou a Myslivcem. Na fotbalech v Hradci se pravidelně potkává s šedovlasým koučem Škorpilem, který ho do Liberce kdysi přivedl.
Jako trenér má vyšší než divizní ambice. Je zarytý jako buldok, v tom se od svých hráčských let nezměnil. "Ale vím, že musím jít postupně. Ne každý může naskočit rovnou do ligy. Pracuju s mladýma klukama a jejich zlepšování je pro mě největší odměna."
Jak sám říká, je lepší být hráč než trenér, to se člověk stará jen o sebe. S autoritou v kolínské kabině však nemá potíže. Hráči vědí, že jako fotbalista něco dokázal. "Takže s nimi můžu být kamarád," pochvaluje si Pilný.