Jemu těžko někdo mohl něco vyčítat, obě rány byly nechytatelné. "Snad kdybych měl při Cupákově střele víc štěstí a trefil mě do nohou, jenže on míč umístil přes celou bránu. Ani proti druhé střele jsem neměl šanci," postekne si.
Do osudného konce si přitom Čaloun užíval pohodového zápasu. Obrana před ním pracovala spolehlivě, příliš spletitých situací řešit nemusel. A najednou přijdou dva údery. Po tom druhém vystartoval směrem ke spoluhráčům a zle jim vyčinil. Komu? "Ani nevím. Byl jsem tak vytočený, že jsem si na někom musel vylít vztek."
Za svou kariéru nikdy nic podobného nezažil. "Viděl jsem to jen v televizi," přikyvuje. "Ale právě v tom je fotbal krásný, jak je nevyzpytatelný." O nevyzpytatelnosti osudu by mohl Čaloun vyprávět. Kdysi adept reprezentace se postupně stal nepotřebným ve Spartě a loni ho z příbramské branky vytlačil Michal Špit. Trochu tomu možná pomohl sám. Trenér Kotrba s ním počítal jako s jedničkou, když je však nepostavil v premiéře na Letné, Čaloun zatrpkl. "Proč nechytal Čaloun? Protože se po Spartě tvářil jako píchlé kolo," vysvětloval tehdy kouč novinářům po následném ligovém souboji.
Čaloun se k tomu už nechce vracet stejně jako k nepovedenému zápasu se Spartou po svém přestupu do Příbrami. "Co bylo, to jsem hodil za hlavu. Soustředím se na budoucnost," tvrdí. Radost z toho, že sedí na lavičce a kryje záda mladšímu kolegovi, neměl. Na Michala Špita však nežárlil. "Vycházeli jsme spolu dobře. Je to hodný kluk," řekne o konkurentovi, jenž ho celou ligu nepustil mezi tyče. "Měl jsem jít do brány po zápase na Žižkově, kde Michal dostal dva hloupé góly, ale bohužel jsem tehdy onemocněl salmonelou, mužstvo se chytilo a pak už nebyl důvod něco měnit," vzal sportovně úděl dvojky, na němž nic nezměnila ani vydařená zimní příprava.
Role jedničky se dočkal až nyní, kdy se Špit vrátil do Sparty a v testech neobstál Rumun Colceag. Jeho přítomnost ho nijak nerozptylovala. "Starám se sám o sebe. Konkurence je dnes v každém mančaftu." Čaloun věří, že má nejlepší brankářská léta teprve před sebou. Příkladem mu je sedmatřicetiletý Luboš Přibyl, gólman Brna. "Rád bych navázal na dobré výkony z Plzně a ve Spartě a znovu si vydobyl pozici mezi nejlepšími ligovými brankáři. S Příbramí bych chtěl uspět v Poháru UEFA a být lepší než minulý rok v lize," spřádá odvážné plány.
Z toho, že mu chybí rok zápasové praxe, si těžkou hlavu nedělá. "U gólmana je rozhodující hlavně psychika. Kromě toho jsem odchytal řadu těžkých zápasů v přípravě," namítá. "Člověk se do toho rychle dostane. Podívejte na Koubu. Ten nechytal čtyři roky, a taky to v Jablonci zvládl dobře." Zklamání z nepove dené premiéry z Čalouna pomalu vyprchává. "Bylo to tvrdé ponaučení," připouští, ovšem myšlenkami už bloudí už dalšího ligového utkání. "Musíme co nejrychleji zapomenout a porazit v neděli Bohemku, aby se neopakoval loňský špatný začátek."
