Se Slavií se u Cipra, který v úterý ve věku pětasedmdesáti let podlehl dlouhé těžké nemoci, pojí nejvíc zážitků. Dosáhl s ní velkých úspěchů.
A když ho klub jako trenéra angažoval potřetí, Cipro vedl Slavii i na novém stadionu v Edenu, v což už nedoufal a také to během kariéry často zmiňoval.
„Poprvé vidím náš nový stadion ze hřiště, je to opravdu nádhera,“ rozplýval se na jaře 2010 po nečekaném nástupu na lavičku po odvolání Karla Jarolíma.
Poslední rozhovor s Ciprem: Dnešní Slavia se mi líbí, ale lepší fotbal jsme hráli my |
Cipro býval výborný řečník, s novináři ochotně rozmlouval, ale když se mu něco nelíbilo, nenechal si to pro sebe.
Připomeňte si některá jeho vyjádření k významným událostem.
O vzpomínkách na semifinále Poháru UEFA 1996. „My tehdy měli jeden z nejlepších týmů v Evropě. Bez nadsázky. Měli jsme sebevědomí a troufli jsme si na každého. Vždyť v semifinále jsme byli smutní, že narazíme „jenom“ na Bordeaux. Ale to jsme si neuvědomovali, kdo tam hraje - Zidane, Lizarazu a další. My přitom chtěli Bayern Mnichov nebo Barcelonu. I na ně jsme si věřili.“
O vzpomínkách na ligový titul 1996. „Pro spoustu slávistů to byla chvíle, na kterou čekali celý život. Někteří mi pak říkali: Teď už můžu umřít. I když to mnozí nechápali, já jsem si víc považoval postupu do semifinále Poháru UEFA. Měli jsme tehdy mimořádně kvalitní mužstvo, a kdyby se v létě nerozpadlo, patřilo by mezi nejlepší týmy v Evropě. Při oslavách titulu s fanoušky jsem tenkrát řekl, že titul a semifinále Poháru UEFA je skvělá věc, ale že mě nejvíc těší, že Sparta je v tabulce jedenadvacet bodů za námi. Byla tam obrovská euforie a dobře jsem věděl, že tohle zapůsobí.“
Václavské náměstí v Praze, zleva fotbalisté Jaromír Blažek, Jiří Vávra, Daniel Šmejkal, Jiří Lerch, Vladimír Šmicer a trenér František Cipro před pomníkem sv. Václava. (1996)
O nejlepších hráčích, kteří mu prošli pod rukama. „Tady musím jmenovat fotbalisty z té mistrovské sezony ve Slavii. Za všechny zmíním Honzu Stejskala, Honzu Suchopárka, Luboše Kozla, Radka Bejbla, Karla Poborského a Vláďu Šmicera. A vzápětí do Slavie přišel Pavel Horváth, který svou fotbalovou genialitu potvrzoval dlouho.“
O nejhorším okamžiku v kariéře. „Na to je jednoduchá a jednoznačná odpověď. Bylo to v srpnu 2000 ve třetím předkole Ligy mistrů. Po výhře v Doněcku jedna nula jsme hráli na Strahově odvetu. V nastaveném čase jsme inkasovali, zápas šel do prodloužení, v něm jsme dostali druhý gól a s Ligou mistrů byl konec. Kdykoli si na to vzpomenu, tak mě zamrazí. Mám to pořád v sobě. Byli jsme krůček od postupu, chybělo asi třicet vteřin. Nikdy jsem se na to nepodíval ze záznamu, ani to nikdy nechci vidět. Byla to pro mě sportovní tragédie. Před lavičkou stálo třicet fotografů, byli připravení fotit oslavy, čekali... A najednou bum, fotografové zmizeli. Tribuna za mnou, která předtím křičela Franta na hrad, mi za chvíli nadávala.“
Pláče nejen Slavia. Zemřel František Cipro, podlehl dlouhé nemoci |
O tom, kdy ho ve fotbale soupeř nejvíc zaskočil. „Při derby v dubnu 1995, když nastoupil Jozef Chovanec, který už tři měsíce působil ve funkci sparťanského manažera a netrénoval. Všichni jsme tenkrát Pepu coby výborného hráče uznávali, byl to takový sparťanský pilíř. Jenže on ohlásil konec a tak jsme to brali. A najednou koukáme, on je na soupisce k zápasu v základu. Já tenkrát ve Slavii dělal sportovního ředitele a trénoval Míra Beránek. A ten Chovanec nás zaskočil a rozhodil všechny: mě, Beránka a nejspíš i hráče. Jestli se to zrodilo v hlavě tehdejšího sparťanského šéfa Macha, jestli s tím přišel trenér Jarabinský, nebo to napadlo samotného Chovance, to nevím. Ale tah to byl od Sparty opravdu geniální. Derby jsme prohráli a pak nás Sparta předběhla i v lize.“
O kovaném sparťanovi Tomáši Řepkovi, kterého vedl v Budějovicích. „Moc příjemně mě překvapil. Fotbalista, kterého z nejrůznějších důvodů leckde nemají rádi, je komunikativní, v kabině nemá žádné problémy a na spoluhráče má blahodárný vliv. Pravda je, že v zápasech je trochu jiný, jestli mi rozumíte. Ale zkušenost mám s Tomášem tu nejlepší, samozřejmě taky proto, že nám k záchraně opravdu hodně pomohl.“
