Bydlí tu zhruba od časů, kdy se Slavií prošel do semifinále Poháru UEFA. Po pětadvaceti letech to Slavia mohla dokázat znovu.
Hodně se toho v posledních časech změnilo. Cipro dávno netrénuje a už ani nekouří: „Dvanáct let ani čouda. Jednoho dne jsem vyšel na terasu – my doma totiž nikdy nekouřili, venku kosa jako blázen, prsty mrzly. V tu chvíli mi došlo: Kašli na to, vždyť to nepotřebuješ! Tak jsem vyhodil krabičku a basta.“
Chtěl by si užívat penze, rozmazlovat vnoučata, chodit do fotbalových studií, ale nemůže. Za poslední rok podstoupil dvacet chemoterapií: „Ale litovat se od nikoho nenechám. Ani to nezkoušejte! Nebudeme se bavit o zdraví, že ne?“
Vadí mi dnešní terminologie. Průnikové přihrávky, presing, represing. Úplně jsme zblbli. Nevím, jestli to zavedl Stramaccioni, ale najednou všichni mluví o šestce, ne o defenzivním štítu...
