Byla polovina loňského listopadu, a Mareš spolu s dalšími mladými slávisty podával míče na mezistátním zápase Česko - Norsko.
„Byl to docela zážitek. Na začátku druhého poločasu dal Jarda Zmrhal gól a běžel ho oslavit do rohu, kde jsem stál já,“ popisoval talentovaný střední obránce, jinak člen slávistické devatenáctky.
No vidíte, a teď jste se Zmrhalem a dalšími reprezentanty na soustředění v Číně.
Vůbec jsem s tím nepočítal. Když jsme si před Vánocemi měli vyplnit žádost o vízum, tak jsem si říkal, že nám to připravili jen jako motivaci. A pak jsem se dva dny před začátkem soustředění dozvěděl, že opravdu letím s týmem. Super!
Doteď jste s áčkem netrénoval?
Párkrát ano. Tak třikrát, možná čtyřikrát, když byla reprezentační přestávka a potřebovali doplnit tým. Ale vůbec by mě nenapadlo, že poletím na soustředění.
Jak vás berou starší spoluhráči?
Je to v pohodě. Všichni jsou vstřícní, příjemní a radí, co bych měl dělat. Docela si rozumím s Jirkou Bílkem, kterého jsem poznal už na těch předchozích trénincích s áčkem.
Je o šestnáct let starší než vy.
Hustý. Je to pro mě zrcadlo, kam bych chtěl ve fotbale směřovat. Líbí se mi, jak na hřišti mluví. To zatím nedokážu, abych seřval celý tým, ani v dorostu. A líbí se mi taky, jak důrazně hraje.
Vyplývají z pozice nejmladšího člena kádru nějaké povinnosti?
Nosím věci na trénink, třeba flašky a míče. Neexistuje, abych něco nevzal. To už mi Jirka Bílek taky vysvětlil, když jsem seděl v autobuse a kondiční trenér Pavel Čvančara něco odnášel. Ale já jsem zvyklý, protože nejmladší jsem vždycky ve všech týmech, a nevadí mi to.
Teď už jste obránce, ale ještě před dvěma lety jste nastupoval v útoku. Proč ta změna?
To byla úplná náhoda. Přijeli jsme na turnaj na Slovensko, ale bylo nás málo. Ze třinácti kluků bylo asi pět útočníků. Tak mi trenér řekl, že mě zkusí dát na stopera. No a já jsem na tom turnaji vyhrál ocenění pro nejlepšího hráče a od té doby hraju uprostřed obrany pořád.
Ve středu jste nastoupil k prvnímu zápasu za áčko, byť jen v přípravě proti čínskému týmu ze třetí ligy.
Bylo to super. Jasně, nebyl to žádný velký zápas, ale byl to první start a užíval jsem si to. Byl jsem nervózní, abych něco nezkazil, ale bylo to skvělé.
A diváků nakonec taky nebylo málo.
Nikdy jsem před více diváky nehrál. Když jsem šel na rozcvičku, tak jsem cítil nervozitu, protože jsem zvyklý, že na mě kouká maximálně tak dvacet lidí na tribunce.
Podívejte se, jak fandili čínští fanoušci:
Je to pro vás velký impuls do další práce?
Strašně velký! Pořád tomu nemůžu uvěřit, že jsem s klukama, na které jinak chodím koukat na stadion a fandit jim. Je to motivace, že mě v klubu neberou jen jako hráče devatenáctky. Fotbal už pro mě není pouze hobby, ale beru ho vážněji.
Vnímáte to tak, že i odchovanec má šanci, i když Slavia si může dovolit kupovat hotové hráče?
Všichni vidí, že Slavia má finance a nakupuje hráče. Odchovanci jsou vlastně jen Tomáš Souček a Jarda Zmrhal, což je docela málo. O to víc si cením toho, že tady můžu být a že už o mně někdo ví. Ukazuje to, že to není jen o nákupech. Asi to může být motivace i pro ostatní mladé kluky, kteří vidí, že ta šance tady je. Jsem ve Slavii od pěti let a jsem odhodlaný se rvát o své místo.
Zvládáte v tom sportovním zápřahu školu?
Chodím na česko-anglický gympl. Je to náročné, protože máme každý den od půl čtvrté tréninky, ale škola končí až ve čtyři, takže se na poslední dvě hodiny uvolňuju. Na konci pololetí musím dělat rozdílové zkoušky, protože mi stoupnou absence. Ale jakžtakž to zvládám, i když ne na samé jedničky.
Takže vám rodiče museli psát žádost o uvolnění.
Ano. Dokonce to musel řešit manažer mládežnické akademie Jiří Plíšek. V poslední době se totiž uvolňuju celkem často. Ale ve škole jsou vstřícní a zatím se to vždycky nějak zařídilo.
Proč zrovna gymnázium?
Nespoléhám jen na fotbal. Kdykoliv se může něco stát a se základkou bych nevystačil. Chci mít normální vzdělání. Nevím, jak to bude s vejškou, ale alespoň střední s maturitou mít musím.
Soustředění pomalu končí. Co bude, až se v úterý vrátíte do Prahy?
Mluvil jsem s trenérem. Říkal, ať si vážíme toho, že tady jsme, což je logické. A pak uvidíme, jak to půjde dál. Ale mám informace, že bych se měl normálně vrátit do devatenáctky.
Jak slávisté trénují v Číně:
