Střetla se dvě nejofenzivnější mužstva soutěže, ale padl pouze jeden gól. Překvapilo vás to?
Neměli jsme Doška ani Diviše. Pro nás to byla docela citelná ztráta, jsou to naši nejlepší hráči. A proti takovému týmu jako Plzeň jsme to nechtěli otevírat, protože mají vepředu velice kvalitní hráče. Přesto jsme s nimi hráli docela vyrovnanou partii. Připravovali jsme se, že budeme hrát z bloku a případně na brejky. To se nám docela dařilo až na jednu šanci, kterou Hořava dobře proměnil.
Chyběli Došek s Divišem hodně?
Když je tam Libor (Došek) a na kraji jsme já s Jardou, taktika je jiná. Máme naučené, že hrajeme do Libora, který to umí dobře sklepávat.
Jak jste se cítil v útoku?
Byl to nezvyk, naposledy jsem hrál útočníka snad před rokem. Na tréninku jsem se s tím trochu sžíval, abych do sebe dostal automatismy. Souboje byly jinačí než na místě záložníka.
Čtvrt hodiny před koncem jste mohl srovnat, ale rána šla nahoru.
Byl tam odražený balon, ale proti mně dobíhal protihráč, chtěl to odvrátit a už jsem tam šel na dlouhou nohu. Bylo to docela vysoko, nesedlo mi to.
Na konci jste na hranici vápna padl při průniku kolem Hubníka. Nešel souboj ustát?
Pokopl jsem si to, a jak jsem tam nechal nohu, lehce jsem štrejchl o jeho koleno. Ale že by to byl nějaký velký kontakt, to ne.
Hubník vám pak vyhuboval. Vyčítal vám, že jste pád nafilmoval?
Ani jsem si nevšiml, že mi něco říká. Díval jsem se dolů. Nechápal jsem, proč to rozhodčí nepískl.
Po nadějném startu podzimu jste už pětkrát po sobě nevyhráli. Nejste z toho už nervózní?
Že bychom z toho byli nějak hotoví, to určitě ne. Je před námi dost zápasů. Máme před sebou utkání v Brně a od něho se budeme chtít odpíchnout. Pojedeme tam s cílem bodovat
