Nizozemský útočník v něm napodobuje mixování hudby. Po vzoru slavného krajana a skorojmenovce, DJ Armina van Buurena.
Ptali se spoluhráči často, jestli nejste příbuzní?
Pořád! Vždycky někdo přišel a povídá: Hele, není to tvůj bratranec? Přitom on má ve jméně jedno „u“ navíc. Pořád si z toho někdo dělal legraci. Ale to je jasné: Armin je hodně známý, takže se to nabízí.
Byl jste aspoň někdy na jeho koncertu?
Nebyl a ani to nemám v plánu. Hudba mě samozřejmě baví, ale on dělá trance a já mám radši deep house. Jen občas si od něj něco poslechnu.
Jak tedy vzniklo gólové video?
Můj nápad. Když jsem to pořád slyšel všude okolo, říkal jsem si, že to využiju. Přitom ve skutečnosti jsem mixovat hudbu nikdy nezkoušel. Neumím držet rytmus – můj rytmus je na hřišti.
Ve Slavii jste ho však dlouho nemohl chytit. Proč se to povedlo až po roce?
Začátek byl fakt těžký. Tři čtyři měsíce jsem si zvykal na český fotbal, jako bych hrál jiný sport. Tady se pořád běhá nahoru dolů, skoro se nezastavíte, pořád v pohybu. Na to jsem nebyl zvyklý, česká liga mi přišla těžší než třeba nizozemská.
Vážně?
Myslím to tak, že je těžší fyzicky. V Nizozemsku se asi hraje lepší fotbal, ale tady je na všechno méně času, místa. U nás máme spoustu hráčů, kteří to umějí s míčem, zato tady je všechno hlavně o taktice, tvrdé dřině a o tom, nedostat gól.
Užíral jste se, když jste minulou sezonu sedával na lavičce nebo na tribuně?
Každý chce hrát, ale já tehdy viděl, že si to ani nezasloužím, byli tu lepší. Takže jsem čekal a po letní přípravě, která mi vyšla, se všechno otočilo. Dost jsem se nadřel, aby se to povedlo. Teď jsem šanci chytil, mám formu a cítím se fakt dobře.
Nenapadlo vás, že by bylo lepší poprat se o místo jinde?
Během sezony nikdy, protože jsem si jasně předsevzal, že rok tu chci určitě vydržet. Pak jsem o tom začal přemýšlet, protože další rok mezi náhradníky by mi nepomohl. Ale nakonec jsem začal hrát, takže tyhle myšlenky mě přešly.
Teď už jste na Česko zvyklý?
Už ano, ale pořád vidím jeden rozdíl. Tady je prostě nejdůležitější vyhrát – za každou cenu, jedno jakým stylem, stejně jsou všichni spokojení. U nás v Nizozemsku vyhrajete zápas, ale když to není po dobrém výkonu, máte problém – pořád se v něčem hledá chyba. Tady na tom nesejde, po každém vítězství je v kabině super nálada.
A mimo hřiště?
Praha je mezinárodní město, takže v běžném životě moc rozdílů nevidím. I když... Vy Češi mi občas přijdete zbytečně negativní. Rychle se naštvete, i kvůli hloupostem. U nás nebo v Dánsku jsou lidi otevřenější, víc se smějí. Vypadají šťastnější. Ale samozřejmě to nejde vztáhnout na všechny. I tady je hodně fajn lidí.
Na slávistické barvy jste si zvykat nemusel – doma fandíte Feyenoordu, který má stejnou kombinaci, viďte?
Je to tak. Odmala jsem chodil v jejich dresu, takže i ten slávistický jsem si hned zamiloval stejně jako stadion, který je nádherný. Ona i atmosféra je podobná: na Feyenoord sice chodí až padesát tisíc lidí, tady třeba patnáct, ale připadá mi, jako by jich bylo mnohem víc. Jsou opravdu dost slyšet.
Mrzelo vás, že jste byl ve Feyenoordu jen jeden rok v dorostu?
Samozřejmě, protože hrát za Feyenoord byl můj sen. Ale po tom roce mi řekli: Ještě nejsi dost dobrý, abys tady hrál za áčko. Béčko tehdy neměli, tak jsem musel jít pryč. Zasáhlo mě to, ale rychle jsem si našel jiný klub z Rotterdamu, Excelsior, a jelo se dál. Nikdy mě nenapadlo, že bych se měl na fotbal vykašlat.
Plzeň - SlaviaDuel budeme sledovat podrobně. |
Nebylo divné jít k rivalovi?
To žádný rival nebyl, spíš takový menší brácha. Kluci z Feyenoordu tam často chodili hostovat. Feyenoord je obrovský tým, Excelsior se jen pere o udržení, žádná řevnivost nebyla cítit. Dařilo se mi a nakonec jsem odešel do dánského Esbjergu.
A pak do Slavie. Čím vás zlákala?
Měl jsem i jiné nabídky, ale když jsem slyšel, že mě chce Slavia, měl jsem jasno. V Evropě je to velký klub, zná ho spousta lidí a věděl jsem, že má velké ambice. Hned jsem tušil, že to bude správný krok.
Ale místo jste si vybojoval až letos, i když vzrostla konkurence. Hřeje vás, že teď hrajete víc než hvězdy Altintop nebo Rotaň?
Dá se to tak říct. Ale ve fotbale by nemělo být důležité, jak se jmenujete. Myslím, že jsem ukázal, že i v takové konkurenci můžu hrát – i když žádné velké jméno nemám. Důležité je jen to, co ukážete na hřišti.
Co ukáže Slavia proti Plzni? Pořád věříte v titul?
Jedenáct bodů ztráty je dost, musíme vyhrát a pokusit se Plzeň dohnat. Víme, jak to bude těžké, ale ještě není konec.
