Třinecký rodák do Baníku přestoupil před sezonou z Hradce Králové. „Zpočátku jsem měl šancí hodně, ale někdy to tak je. Posléze přišel nějaký útlum a příležitostí jsem měl méně, i když jsem se do nich tlačil.“
Člověk znalý fotbalové šatny si dovede představit, jaké narážky musel Kubala od spoluhráčů snášet, když se nemohl gólově prosadit...
„To si ani nedovedete představit,“ namítl Kubala s úsměvem. „Kluci, kteří už góly dali, si dělají srandu. Vtípky, narážky tam byly celou dobu a i teď po zápase. To k tomu všemu patří.“
Ostrava - Zlín 5:1, po pauze kanonáda, dvakrát se trefil útočník Kubala |
Útočník přiznal, že někteří vtipálkové mu předpovídali, že už gól snad ani nedá. „A třeba Buchtič (Buchta) mi po zápase s Hradcem říkal, že mě naučí střílet šajtlí,“ připomněl. „Ale ještě jsme se k tomu nedostali.“
Jenže, nesnižuje Kubalovo střelecké umění současné rozpoložení Zlína, který v minulých dvou kolech od Plzně a Baníku dostal 12 gólů, takže mu dá gól skoro každý?
„To samozřejmě také padlo, ale je to sranda. Respekt k soupeři musí zůstat. Rozhodně nikdo z nás neshazuje jeho kvalitu,“ upozornil Kubala. „To, že minule dostali po červené kartě sedm gólů, není měřítko. Plzeň teď hraje skvělý fotbal, góly dává.“
A zmínil i první půli duelu Zlína v Ostravě. „To jsme se k brance obtížně dostávali. Pokud bychom na začátku druhé půle nedali rychlý gól, možná by to bylo těžké až do konce a museli by nám zase pomoct střídající hráči.“
Každopádně fotbalisté Baníku teprve ve druhém utkání z dosavadních devíti dali gól už před přestávkou.
„V prvním poločase jsme dosud ani nevedli, protože před tím jsme dali gól jen v Plzni, když jsme prohrávali,“ uvedl Kubala. „Je to trošku i o tom, že jsme se na ty góly nadřeli. Teď jsme ho dali dřív, byla to naše první taková zkušenost a pak jsme do poločasu stejně inkasovali.“
Ostravští v první půli doplatili na výpadek, který přišel po dvacáté minutě. Toho využil Simerský, který se nádherně z dálky trefil do levého horního rohu branky.
„Po tom našem prvním gólu jsme měli pasáž, kdy jsme snad třikrát ztratili balon,“ podotkl Kubala. „Soupeř ucítil nějakou možnost, dostal se k vápnu a krásnou střelou vyrovnal. Měli jsme proti němu lépe vystoupit, nenechat ho střílet, ale když to takhle trefí, je to těžké. Mrzí mě to vůči Letymu (brankáři Letáčkovi), protože jsem mu přál nulu, abychom doma znovu nedostali gól. Musím ale pochválit celý tým, jak jsme to pak zvládli.“
Kubala hned v 50. minutě dal gól na 2:1, který byl i vítězný. „To jsem si ani neuvědomil,“ usmál se. „Nejdůležitější je ale pokrok našeho týmu.“
Jak při svém prvním gólu po přihrávce Ewertona, tak při druhém, na který mu nahrával Kpozo, měl Kubala v pokutovém území hodně volného místa.
„Na to jsme cílili v týdnu v přípravě, že když si dobře odskočíme, tak prostor bude a budeme moci střílet. U toho prvního gólu jsem se otočil a když u mně nikdo nebyl, vystřelil jsem na zadní tyč,“ řekl Kubala, který svou první trefu v Baníku oslavil kotoulem. „Ale to jsme si nepřipravoval, jen se mi v trávě zasekla kolena.“
Na hattrick nepomýšlel?
„Trochu jsem doufal, že bych mohl zůstat na hřišti a pokusit se o něj. Nicméně máme obrovskou konkurenci. V útoku se uzdravil Jirka Klíma a i ostatní kluci potřebují hrát, ve středu máme důležitý zápas v Zápech, musíme být rozehraní.“
Trenér Pavel Hapal ho stáhl z hřiště v 69. minutě. „Mohu být střídáním naštvaný, ale respektuji to. Je to rozhodnutí trenéra. Asi mi ušetřil další peníze, které bych musel dát do týmové kasy za případný hattrick,“ usmál se Kubala.
Každopádně si užil potlesku, jimž ho diváci vyprovázeli ze hřiště. A navíc odcházel s úlevou, že konečně dal gól.
Neklesal na mysli, když se dlouho nemohl střelecky prosadit?
„Když jsem do Baníku šel, věděl jsem, že fanoušci jsou nároční, že to nemusí ze začátku klapat, že se na nás všechny může snášet kritika. Na to jsme byl připravený i v hlavě. Věděl jsem, že mohou přijít různé scénáře.“
Pořád věřil. I pro to, že dával góly na trénincích. „Kdyby ne a kdybych volil špatná řešení, věděl bych, že je něco špatně. Jen v zápasech to dlouho nevycházelo – byly tam tyčky, břevna. A důležité bylo, že jsem měl pořád i důvěru trenérů. Za to jim děkuji. Stále jsem si ale říkal, že to přijde. A přišlo. Byť to trvalo trochu déle.“