Kdo ví, zda se Nedvěd stane nejlepším středopolařem domácí soutěže, velké jméno si přece jen udělal především po odchodu do ciziny. Není však pochyb, že je patrně nejslavnějším českým záložníkem vůbec. Držitelem Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu světa za rok 2003, podobný úspěch se povedl už jen Josefu Masopustovi o 41 let dřív.
Je to závratná kariéra chlapce ze Skalné u Chebu. Závratnější o to víc, že Nedvěd se nenarodil s talentem, který by mu automaticky zaručoval snadnou cestu mezi hvězdy. Naopak, dá se říct, že co si nevydřel, to neměl. Existovaly stovky talentovanějších fotbalistů, žádný z nich v sobě ale neměl takovou disciplínu a vůli jako blonďáček, který ve čtrnácti odešel do Plzně zejména kvůli fotbalu, a babička, která ho chodila vyprovodit na vlak, vzpomínala: "Tak smutně koukal, že jsem občas i plakala."
ANKETA: nejlepšího záložníka volte zdeHlasovat můžete do neděle 5. května do 23 hodin |
Na velký sentiment však neměl mladík kdy. Cepován trenérem Žaloudkem, kterého bral jako svého druhého otce, se brzy začal prosazovat do velkého fotbalu. Nejprve přišla vojna v pražské Dukle, po ní už záložník skončil v klubu, s nímž v Česku spojil celou kariéru. Řeč je o Spartě, kam ho přetáhl tehdejší kouč Dušan Uhrin starší.
Ne že by to bylo za každých okolností zcela bezkonfliktní spojení. Zpočátku se Nedvěd obtížně prokousával do sestavy a zpochybňování jeho schopností narostlo kupříkladu v okamžiku, co byl během ligového podzimu třikrát vyloučen. "Může být rád, že u nás sedí na lavičce," prohlásil o mladém fotbalistovi jiný sparťanský kouč Karol Dobiaš, který později vysvětloval, že tím chtěl naději vyhecovat k ještě většímu úsilí.
Vyjma potíží s nezkrotnou povahou, jež Nedvěda víceméně provázely celý život, bylo vážně potřeba hráčovu píli ještě podněcovat? "Znal jsem jen hřiště. Když si ostatní užívali na diskotéce, já šel spát. Když si ostatní dělali Vánoce, já šel do lesa běhat," vzpomínal Nedvěd na své začátky ještě před Spartou, avšak příchod do ní na jeho askezi a takřka mnišském odříkání nic nezměnil.
Někteří spoluhráči ho dokonce příliš nebrali do party právě proto, že s nimi málokdy zašel na pivo. "Koukali na něj divně, když pořád trénoval a hlídal si životosprávu," vybavil si Vlastimil Petržela, další kouč Sparty.
Nejlepší záložníkSpolečná anketa Ligové fotbalové asociace a portálu iDNES.cz
|
Efekt takové snahy se začal dostavovat. S velkým srdcem, jež se nikdy nevzdává, dokonalou fyzičkou, tvrdou střelou oběma nohama a tahem na branku se Nedvěd stává součástí a tahounem mužstva. V plné rychlosti dokáže zpracovat míč a rozehrát ho. A když pádí dopředu, bere to nejkratší cestou. "Letí jako oheň hnaný větrem," povedlo se jednomu ze sportovních novinářů velmi trefné přirovnání.
Patrně nejpamátnější Nedvědův počin ve Spartě se odehrál 9. dubna 1995. Derby se Slavií, do něhož překvapivě nastoupil Jozef Chovanec, který už předtím ukončil kariéru, bylo bezbrankové do úplně poslední minuty. V tu chvíli se Nedvěd rychle zvedl po souboji z trávníku a levačkou poslal míč do šibenice slávistické branky. Zařídil tím vítězství a nastartoval drtivý finiš, díky němuž získala Sparta mistrovský titul, ty má Nedvěd s letenským klubem tři.
Po stříbrném Euru 1996, na němž se záložník podílel, bylo zahraniční angažmá prakticky nevyhnutelné. Přetahovanou o mladou hvězdu vyhrálo římské Lazio, pak přišel Juventus, kde ho čekaly nejlepší fotbalové časy. V Juventusu nyní pracuje coby součást klubového vedení.
Z Pavla Nedvěda se stal Grande Paolo, v Itálii zbožňovaný muž. To už je ale jiný příběh. Vy rozhodněte, jaké místo mu patří mezi nejlepšími záložníky tuzemské ligy.
