Protože i nesportovci tenkrát věděli: Václav Koloušek? To je přece ten, co porazil zákeřnou leukemii...! Dnes kandiduje na nejlepšího záložníka samostatné české ligy v anketě, kterou pořádá Ligová fotbalová asociace a portál iDNES.cz.
Jak na devět let starou epizodu s leukemií dnes nahlížíte? Snažíte se ji vytěsnit, jako že nebyla?
To ne, zůstal ve mně respekt k tomu všemu. Nicméně vím, že jsem zdravý a snažím se připouštět si tu nemoc co nejmíň. Stalo se, leukemie bohužel potká hodně lidí, ale já měl štěstí. A jsem rád, že jsem mohl zůstat u fotbalu, který mi vlastně pomohl. Podle lékařů bylo důležité, že jsem byl trénovaný sportovec.
Václav Koloušek (vpravo) z Liberce při souboji s Janem Rajnochem z FC Bohemians (2003)...
... a o rok později v dresu pražské Slavie, kam ze severu Čech přestoupil.
Dalo vám něco to období?
Tehdy jsem si uvědomil, že zdraví je opravdu nejdůležitější. Jasně, věděl jsem to i předtím, ale do té doby jsem nikdy nebyl v situaci, která by byla takhle na hraně. V tu chvíli vám dojde, že taková věc může dopadnout jakkoli, nevíte, jestli vůbec budete žít. Teď už si vážím zdraví mnohem víc, už bych nikdy nešel do zápasu nebo do tréninku, kdybych se cítil nějak zvlášť unavený nebo třeba s teplotou. To jsem dřív párkrát udělal.
Jedním z příznaků nemoci byla právě zvýšená únava, je to tak?
Ano, byl jsem extrémně unavený a už měsíc před zápasem Slavie na Synotu jsem měl krvácení z dásní. Jenže mi to nedalo a hrál jsem dál, k extrémní únavě se pak přidaly modřiny. Zkrátka jsem měl jít k doktorům mnohem dřív. V nemocnici na Karlově náměstí mi pak řekli, že jsem přišel za pět minut dvanáct a že se s tím ještě dá něco dělat. Zaplať pánbůh za to, přesto to byl šok.
ANKETA: Nejlepšího záložníka volte zdeHlasovat můžete do neděle 5. května do 23 hodin |
Za šest měsíců po vyřčení diagnózy jste mohl oznámit, že jste nemoc překonal. Jenže ve Slavii, kam si vás v lednu toho roku přivedl z Liberce trenér Csaplár, jste dlouho nevydržel. Stalo se něco?
Fanoušci Slavie byli skvělí a podporovali mě při nemoci i po ní, ale roli sehrály i jiné okolnosti. Měl jsem smlouvu, kterou klub vypovědět nemohl, protože by to slávistická veřejnost neskousla. Ale trenér Jarolím, který vystřídal Csaplára... Od začátku jsem cítil, že mě nechce, že tam připravuje půdu pro někoho jiného.
Krátce po vyléčení z leukémie vystoupil Václav Koloušek (vlevo) na tiskové konferenci v pražském hotelu Pyramida. (6. listopadu 2004)
Pro svého syna?
Je mi blbé to říkat, nechci se v tom pitvat. Arbitráž potom skončila v můj prospěch, ale tu by vyhrál každý. Kdosi se pak o panu Jarolímovi vyjádřil, že jeho lidská ubohost byla téměř bezbřehá. Myslím, že jsem pak v Příbrami ukázal, že na ligu mám, stejně jako v dalších letech v Rakousku.
Nejlepší záložníkSpolečná anketa Ligové fotbalové asociace a portálu iDNES.cz
|
Ještě před nemocí jste v roce 2001 získal první první titul ve Spartě. Proč jste z ní odešel?
Byl jsem tam na hostování z Itálie, což by asi problém nebyl, ale po trenéru Haškovi přišel pan Hřebík a prohlásil, že mě nezná. Takže jsem zaregistroval, že na Letné asi moje budoucnost nebude. Absolvoval jsem přípravu, ale nedomluvili jsme se. Pořád jsem měl smlouvu v Salernu, musel jsem si najít další angažmá, což bylo v Liberci. Ale odchod ze Sparty se s jednáním ve Slavii nedal srovnat.
Pod Ještědem jste se hned v té sezoně podílel na dalším titulu, historicky prvním pro Liberec. Bral jste to jako satisfakci?
To je možná příliš silné slovo, ale tak nějak jsem to cítil. Hned ve druhém kole jsme jeli na Spartu, vyhráli jsme tam 2:1 a já dal oba góly. Zrovna Jardovi Blažkovi, který je teď se mnou v Jihlavě. Ano, bylo to pro mě zadostiučinění. Myslel jsem, že bych ve Spartě mohl hrát dál, ale když byl trenér přesvědčený o jiných hráčích... To je ve fotbale naprosto normální.
"Špičkový hráč""Takových hráčů tady moc neběhalo a neběhá," říká o Kolouškovi Robert Neumann, jeho spoluhráč v záloze libereckého týmu, který v sezoně 2001/02 slavil svůj vůbec první titul. "Úžasně kopal standardky, zleva pravou nohou, zprava levou, a pokaždé byly nachlup stejně nebezpečné. V každém zápase vymyslel originální řešení, to z něj taky dělalo špičkového fotbalistu. Koloušek, Štajner, Nezmar, to bylo naše útočné trio. Fanoušci Koloucha milovali a myslím, že ho milují i ti jihlavští," dodává. |
Který z těch titulů má pro vás větší cenu? Se Spartou, nebo s Libercem?
Ve Spartě jsem byl jedním z mnoha, ale v Liberci jsem se cítil mnohem líp. Vyhrát ligu, to bylo pro kterýkoli jiný český klub mimo Spartu a Slavii něco nepředstavitelného a výjimečného. A nám se to povedlo.
Předloni jste se vrátil z Rakouska a se Zbrojovkou Brno jste loni postoupili do první ligy. Proč jste potom přestoupil do Jihlavy?
Sportovní ředitel pan Kudela mi řekl, že moje angažmá se nepovedlo. Já tam šel za Ríšu Dostálka, ale klub měl potíže, před rokem a něco možná chyběl jen krůček k bankrotu. Ten postup do ligy byl zázrak, po podzimu jsme byli předposlední, ale změnou majitele se to dalo dohromady. Nicméně jsem tam nebyl fotbalově šťastný a bylo to oboustranné.
Je vám sedmatřicet, v lize už něco pamatujete. Změnil se fotbal za tu dobu?
Já měl štěstí, že jsem po návratu z Rakouska poznal i druhou ligu - ta je plná nasazení, běhání a kopání. Fotbalu v ní moc není. První liga je fotbalovější, víc kluků umí kopat, ale musím říct, že dřív to mělo větší kvalitu. Myslím, že už to někdo řekl - někteří hráči, kteří jsou teď ve Spartě nebo ve Slavii, by tam dřív neseděli ani na lavičce. Nechci se nikoho dotknout, ale tak to prostě je. Jenže když dobří kluci v sedmnácti osmnácti odcházejí do zahraničí, tak se to někde musí projevit. Upřímně - asi je něco špatně, když kluci v letech jako Pavel Horváth nebo Jirka Štajner pořád mají navrch. Nejsou jiní, kteří by to vzali na sebe a rozdávali balony.
Václav Koloušek teď válí v dresu Jihlavy.
Teď ale mluvíte i proti sobě...
Možná, ale tak to je, při vší úctě k Pavlovi a Jirkovi.
Václav KoloušekProfil fotbalisty Narozen: 13. dubna 1976 v Mladé Boleslavi Začínal v Mladé Boleslavi (1993/94), dále Dukla Praha (1995/96), Dukla Příbram (1996/97), Salernitana (1997/99), Fermana (1999/2000), Sparta Praha (2000/01), Slovan Liberec (2001/02), Salernitana (2002), Slovan Liberec (2003), Slavia Praha (2004/05), Marila Příbram (2005), Innsbruck (2006/08), Wiener Neustadt (2008/11), Zbrojovka Brno (2011/12), Vysočina Jihlava (od 2012. Celkem v české lize 126 zápasů, 23 gólů. Reprezentace: nastoupil v pěti utkáních, dal jeden gól (proti Maďarsku v roce 2002) |
Za národní tým jste odehrál pět zápasů. Nepřevládá ve vás v tomto směru pocit něčeho nenaplněného?
Já jsem rád i za tuhle zkušenost, i když jsem nezasáhl do žádné kvalifikace. Ale zažil jsem atmosféru v reprezentaci, dal jsem dokonce gól Maďarům v přípravě na Kypru. Člověk musí být soudný a myslím, že i kdybych hrál sebelíp, tak v týmu byla strašně silná generace Poborského, Šmicra, Nedvěda, Rosického... Ti byli mnohem lepší než já. Nejblíž jsem k tomu měl asi před Eurem v roce 2004, ale v době turnaje jsem stejně byl v nemocnici.
Do velkého fotbalu jste vstoupil v roce 1995 v Dukle, v devatenácti. Vzpomenete si na to ještě?
Jasně, ředitelem klubu byl Václav Samek, pomáhal mu František Knebort, trénoval nás Ladislav Škorpil, asistenta mu dělal Honza Fiala, na stoperu Jirka Jeslínek... Hráli jsme třetí ligu, ale byla tam fantastická parta a servis jsme měli málem jako v první lize.
Hlasatel tehdy na stadionech oznamoval sestavu Dukly a zaznělo: Papoušek, Koloušek, Knoflíček, a lidé se usmívali. Vzpomínáte?
Tak to znám lepší, z Liberce: Papoušek, Koloušek, Slepička. A ještě lepší to bylo ve Spartě: Poštulka, Holub, Papoušek, Koloušek!
